Existuje posedlost ďáblem nebo démonem? Jaká je podstata exorcismu (vymítání démonů) a jak lze poznat posedlého člověka? Tento článek se zaměřuje na to, co Bible říká o ďáblu, démonech a posedlosti démonem, jaké znaky jsou spojovány s ovlivněním, posednutím člověka.
Ďábel, démoni existují!
Ďábel a jeho démoni jsou podle Bible reálné, zlé duchovní bytosti, které působí proti Bohu i člověku a snaží se jej svádět, klamat a ničit. Písmo je popisuje jako padlé anděly, kteří byli svrženi z Nebe a nyní působí především v nebeských sférách (Efeským 6,12). Jde o duchovní oblast, která přesahuje náš běžný fyzický svět. Je to pro člověka neviditelný prostor, v němž se odehrává zásadní boj mezi dobrem a zlem – prostor, kde aktivně působí duchovní bytosti, jak ty Boží (andělé), tak ty padlé (démoni). Jinými slovy, nebeské sféry představují neviditelnou duchovní realitu, která podle biblického pohledu neustále obklopuje náš svět a hluboce ovlivňuje dění na Zemi.
Doporučené kázání k prostudování: Nebeské sféry a skutečný duchovní boj (Efeským 6,10–12)
„Odpověděl jim (pozn. Ježíš): „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.“
Bible 21, Lukáš 10,18„a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“
Bible 21, Zjevení 12,9„Ostatně, bratři, nabývejte moci v Pánu a v mohutnosti jeho síly; odějte se Boží plnou výzbrojí, abyste se mohli postavit vůči ďáblovým pletichám Vždyť náš boj není vůči krvi a masu, nýbrž vůči knížectvím, vůči vrchnostem, vůči světovládcům této tmy, vůči duchovním mocnostem zla v nebeských místech.“
Pavlíkův studijní překlad, Efeským 6,10-12
Hlavní zbraní démonů je klam. Bible o jejich podstatě hovoří zcela jasně:
„Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.“
Bible 21, Jan 8,44
Démoni se neprojevují pouze prvotním zlem. Velmi často se maskují a vydávají za služebníky spravedlnosti, aby člověka oklamali. V dobré víře tak mohou nevědomky sloužit temným silám i lidé, kteří si myslí, že dělají dobro (skrze různé formy okultismu, channelingu, zjevení „Marie“ apod.).
„A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.“
Bible 21, 2. Korintským 11,14-15
Posedlost démonem
Posedlost démonem je označení stavu, kdy se „v člověku“ usadí démon a působí na něj zevnitř i zvenčí. Někdy je tento stav označován také jako „zdémonizování“ (tedy stav ovlivnění, působení a projevů démonické síly). Posedlost se může týkat dospělých i dětí. Postižený může být pod vlivem jednoho démona nebo celé skupiny démonů.
Posedlost démonem znamená být vystaven intenzivnímu působení temných duchovních sil, které mají mimořádně silný vliv na člověka jako celek – tedy na jeho tělo, mysl i vůli. Nejde pouze o „vnější tlak“, ale o komplexní duchovní ovlivnění, které může zasahovat i vnitřní prožívání člověka. Z tohoto pohledu je zjednodušené chápat posedlost jen jako působení „uvnitř fyzického těla“ (vymezeného kůží) nepřesné, protože duchovní realita přesahuje čistě materiální vnímání člověka.
Otázka, jak přesně se duchovní realita prolíná s fyzickým člověkem, je otázkou pohledu a vnímání. Člověk obvykle vnímá druhého jako celek ohraničený tělem, ale z duchovního pohledu může být tato hranice chápána odlišně – jako něco, co neodděluje člověka od duchovního působení tak striktně, jak jej vnímá fyzické vidění.
Démon, který člověka ovlivňuje, zná svého „hostitele“ velmi dobře. Ví, jak na něj působit, jak jej manipulovat a jak využívat jeho slabostí k naplňování svých záměrů, tedy k šíření zla.
Mnoho lidí, včetně některých křesťanů, se mylně domnívá, že posedlost démonem se vždy projevuje extrémní ztrátou kontroly, kdy člověk zcela ztrácí svobodu rozhodování nebo pohybu. Takové projevy se mohou v některých případech objevit, ale nejsou pravidlem.
V praxi se může posedlost či démonické ovlivnění projevovat také jemnějšími způsoby – například vtíravými nebo obsedantními myšlenkami, silnými nutkáními, neúměrným zaujetím určitými idejemi, nebo dlouhodobými psychickými či tělesnými obtížemi, které člověka svazují.
Zároveň je však důležité rozlišovat: přítomnost vtíravých myšlenek automaticky neznamená démonické obsazení. Může jít i o psychologické, neurologické nebo jiné přirozené příčiny. Stejně tak ne každá nemoc má duchovní nebo démonický původ.
Různé projevy mohou být vnímány jako důsledek duchovního ovlivnění, sugesce nebo falešného učení, avšak jejich rozpoznání vyžaduje opatrnost a rozlišování.
Jaká je příčina posednutí démonem?
Příčinou je lidský hřích a život v hříchu. U nevěřících lidí je hřích chápán jako samozřejmost, protože už samotná nevěra v Ježíše Krista je v tomto pojetí považována za hřích.
„A cokoli není z víry, je hřích.“
Bible 21, Římanům 14,23
Čistě teoreticky, pokud jde o křesťany, ďábel ani jiný démon by pro ně neměl být zásadním problémem, protože věřící má v Ježíši Kristu silnější autoritu. Problém však nastává tehdy, když křesťan nechodí v Duchu Svatém (dále jen Duch) – a to se týká všech křesťanů bez výjimky. V takovém případě se dostává do tělesnosti, která je v biblickém pojetí spojena s hříšnou přirozeností a je jí silně ovlivněna.
„Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“
Bible 21, Galatským 5,16-18
„Můžeme padnout“, ale ze svých hříchů se na základě usvědčující moci Ducha máme vracet k Bohu skrze pokání (nebo jej také nečinit). Pokud člověk setrvává v hříchu a své hříchy Bohu nevyznává, otevírá tím v duchovním smyslu prostor pro další duchovní útlak. Důsledkem mohou být různé potíže – fyzické, duševní i duchovní.
Dnes je běžné nesezdané soužití (konkubinát) společensky přijímáno, avšak z biblického pohledu je chápáno jako smilstvo, tedy hřích. V tomto pojetí je každé vědomé setrvávání v hříchu vnímáno jako duchovní riziko, protože člověk se tím vzdaluje Božímu vedení a ochraně.
Doporučené kázání k prostudování: Není manželství přežitek?
„Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.“
Bible 21, 1. Korintským 6,9
Velkým problémem lidí, včetně křesťanů, je pýcha.
„Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“
Bible 21, 1. Petr 5,5„Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.“
Bible 21, Přísloví 16,18
Apoštol Pavel, aby si o sobě příliš nemyslel (kvůli pýše), dostal „osten do těla“ (démona), který měl srážet jeho pýchu a který mu způsoboval určité utrpení či omezení v podobě onemocnění. Tady vidíme příklad toho, že i křesťan může být vystaven nejen démonickému útoku, ale také zdémonizování, aniž by to znamenalo úplnou ztrátu víry nebo „být mimo“. Zároveň to ukazuje, že duchovní ovlivnění neznamená automaticky naprostou ztrátu rozumu či kontroly nad životem.
Doporučený článek k prostudování: Byl apoštol Pavel zdémonizovaný?
„A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem.“
Kralická, 2. Korintským 12,7-10
Duch vedle démona?
Hlavně si nemyslete, že Duch, kterým byl křesťan na základě pokání, víry a Boží svrchovanosti „pokřtěn“, je v lidském těle někde „schoulený“ vedle démona nebo skupiny démonů. Takové vnímání vede k nesprávnému zmenšování Boha i duchovní reality zla do lidsky omezených představ.
Být pokřtěn Duchem znamená být ponořen do Ducha – tedy být pod jeho plným vlivem a působením. Nejde o prostorové uspořádání, ale o stav, kdy je člověk zahrnut Boží přítomností. Duch není omezen na „místo v člověku“, ale je všudypřítomný a působí jako Boží realita, která přesahuje fyzické hranice.
Všudypřítomnost Boha zároveň neznamená jen přítomnost „všude“, ale také skutečnost, že Bůh svým působením prostupuje celé stvoření včetně ďábla a jeho démonů – nic není mimo jeho dosah.
Proto i v otázce duchovního ovlivnění člověka nelze uvažovat tak, že by Duch byl „vedle“ démonických sil jako jedna z oddělených složek. Z biblického pohledu Bůh svou přítomností všechno přesahuje a proniká.
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!“
Bible, překlad 21. století, Žalm 139,7-8
Jak se posedlost démonem může projevovat?
Níže uvádím několik příkladů, jak se může takový stav projevovat:
1. Agresivním chováním, náhlými výbuchy hněvu a podobně.
2. Být nadměrně fascinován něčím/někým stvořeným, být tím omámen či uchvácen a neúměrně se na to upínat. Ďábel miluje extrémy. Kdo je silně upnutý na univerzum, kosmickou energii, mimozemšťany v UFO, reptiliány, je minimálně pod silnou démonickou sugescí a manipulací. S univerzem velmi často pracují okultisté a satanisté. Démoni jsou velice potěšeni, když se někdo upne přímo na ně, například na učení o nich samotných – démonologii.
3. Démoni nás mohou vést k sebelítosti a sebeobviňování. Časté prožívání sebelítosti a nadměrného sebeobviňování může být jedním z projevů působení démonického vlivu.
4. Postižený může prožívat častý vnitřní neklid, strach bez zjevné příčiny, úzkosti a podobné stavy.
5. Spánková paralýza, časté noční můry, poruchy spánku a zlé sny mohou být projevy, kterými může trpět člověk pod silným duchovním či démonickým vlivem.
6. Zdémonizovaný člověk má velmi často sklon věřit v různé formy okultismu (horoskopy, homeopatie, akupunktura, jóga, psychotronika, svazování démonů, pozitivní myšlení atd.).
7. Démon se chce nechat označit! Zdémonizovaný člověk si často pořizuje démonské předměty a démonskou symboliku (např. hexagram). Démonský předmět je např. takový předmět, který má člověka nadpřirozeně chránit (lapač snů, růženec, přívěsek nebo soška Panny Marie, čtyřlístek nebo kominíček pro štěstí, andílek pro ochranu atd.), viz. talismanologie. Zdémonizovaný člověk si velmi často nechává tetovat na kůži různé obrázky, symboly… Pozor, tetování je smlouva s ďáblem a jeho démony!
8. Člověk, který trpí psychickou poruchou, poruchou osobnosti nebo depresí, může být zdémonizovaný.
9. Drogová závislost i závislost na alkoholu mají ničivé důsledky a jde o působení zla či duchovního otroctví. Užívání drog, zejména metamfetaminu, heroinu a kokainu, člověka silně ničí a může vést k poruchám vnímání, kdy dotyčný zažívá halucinace nebo zkreslenou realitu. Podobné stavy se mohou objevit i při silné opilosti. Někteří lidé pak své prožitky interpretují různými způsoby, včetně představ o démonických či jiných bytostech. Každá závislost na čemkoli stvořeném člověka postupně ničí a zotročuje.
10. Démoni milují rituály, které je oslavují a vyvyšují! Tím je Noc čarodějnic (pálení čarodějnic) a Halloween. Kdo je těmito rituály fascinován, má velký problém s démony. Jinak, démonských rituálů je celá řada: Wicca, rituály se „svěcenou vodou“, reiki, zjišťování geopatogenních zón, čištění čaker, dušičky, spiritistická tabulka Ouija…
11. Stigmata – krvácející rány na těle člověka, které se zpravidla objevují v místech, kde byl při ukřižování Kristus přibit ke kříži. Jde o silné působení démona přímo v těle člověka!
12. Dávat domácího mazlíčka (např. psa, kočku) na/nad úroveň člověka, být nadmíru fascinován zvířetem, mít zvíře za modlu a této modle sloužit, to je démonické. Toto je hřích proti Bohu! V rodinách, kde je zvíře nejmilovanější, nejhýčkanější a hlavní osobností, tam se zpravidla nacházejí zdémonizovaní lidé. Časté nutkání kontrolovat ostatní lidi, zda se o zvířata dobře starají, může být znakem démonické posedlosti.
Doporučený článek k prostudování: Je zvíře jako tvor rovnocenný člověku? V žádném případě!
13. Víra ve falešné křesťanské nauky, spolčení se s falešnými křesťanskými směry, to je ďáblovo vedení spojené s lidským rozhodnutím. Například víra v učení římského katolicismu, následování tohoto učení, to je přímá cesta k démonům! Římský katolicismus = kult Marie a „svatých“, kult smrti, „křesťanský“ spiritismus (modlitby k mrtvým lidem, např. Marii), modlitby k andělům, démonské rituály… Mimochodem, exorcismus v římského katolicismu, to je silně nebiblické (závadné), často je to divadlo démonů, během kterého se používají různé modly a nebiblické formule. Vymítat démony může pouze znovuzrozený křesťan. Vymítání démonů se vykoná ve jménu Ježíše Krista. Nic víc! Používat během vymítání démonů nějaké předměty (krucifix, růženec apod.), „svěcenou vodu“ (která neexistuje), „svazovat“ nebo „rozvazovat“ démony, to je silně závadné! K osvobození od démonů to nevede, ale mnohdy do ještě větší démonské posedlosti, svázanosti, viz. Anneliese Michel (německá dívka, která nepřežila falešné vymítání démonů od římských katolíků).
Doporučené články k prostudování: Mariánský kult. Co na to Bible?, Pohanský rituál s papežem Františkem ve Vatikánu
„A já nechci, abyste měli co společného s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů;“
Bible 21, Korintským 10, 20-21„neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte.“
Bible 21, Efeským 5,11
14. Poruchy příjmu stravy (záchvatovité přejídání, mentální bulimie, anorexie) bývají démonické.
Doporučený článek k prostudování: Porucha příjmu potravy je duchovní záležitost
15. Epilepsie (padoucnice), která se projevuje dočasnou změnou vědomí či vnímání, může mít démonické příčiny.
„A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má padoucnici a hrozně tím trpí. Často padá do ohně anebo do vody. Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“
„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.“
Bible 21, Matouš 17,14-18
Takto bych mohl pokračovat dál a dál. Projevy démonického vlivu mohou mít velmi mnoho různých podob.
Jak se zbavit démona?
Postižený by měl podstoupit biblické vymítání démonů, které je spojováno se službou znovuzrozeného křesťana a autoritou Ježíše Krista. Osvobození je v tomto pohledu chápáno jako dílo Boží moci.
„Vymítám-li však démony Božím Duchem…“
Bible 21, Matouš 12,28
Zároveň se zdůrazňuje, že pokud člověk po takové zkušenosti pokračuje ve vědomém hříchu nebo nežije vírou v Krista, zůstává duchovně zranitelný. V tomto pohledu se pak může hovořit o možnosti návratu duchovního útoku či dalšího zesílení ovlivnění.
„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
Bible 21, Lukáš 11,24-26
Závěr
Ďábel a jeho démoni jsou inteligentní bytosti, které disponují mnohem vyspělejšími kognitivními schopnostmi než člověk. Proto lidstvo klamou v tak velkém rozsahu. Většina dnešních lidí nevnímá, že žije v iluzorním světě. Bezmezně věřit světským informacím, informacím v televizi nebo na internetu, vědě, školskému systému – to je přímá cesta k ďáblu a jeho démonům.
Bez Ježíše Krista člověk nemá vítězství nad duchovními silami zla. Křesťanská víra zdůrazňuje, že Ježíš Kristus má absolutní moc na Nebi i na Zemi a že veškerá duchovní autorita podléhá Jemu.
Doporučené kázání k prostudování: Pane Bože, proč je tolik bolesti, trápení a nespravedlnosti?
„Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“
Bible 21, Matouš 28,18„Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!“
Bible 21, Jakub 2,19
Ďábel a jeho démoni se mohou třást i před tebou! Stačí vírou přijmout Ježíše Krista jako osobního Spasitele, činit pokání a žít s Ním. Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu, do Nebe, k životu věčnému.
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Bible 21, Jan 14,6
Amen.