Čas

Jak vznikl čas? Proč čas existuje? Kdy čas skončí?

Čas
Bůh stvořil Nebe, Zemi, nebeské svítilny, člověka… Stvořením světa vznikl také čas („Na počátku…“). Celé stvoření žije v čase. Bůh však v čase nežije a nepodléhá mu. Bůh není omezen časem ani prostorem. Pro Boha žádné časové období nehraje žádnou roli. Bůh zná celý průběh času až do úplného konce. To znamená, že Bůh ví všechno (je vševědoucí). Znamená to také to, že nikdo ve stvoření nemůže dělat věci bez Božího svolení (ani ďábel).

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. (…) Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby!“
Bible 21, Genesis 1,1, 26

„Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“
Bible 21, Zjevení 4,11

„Jednu věc si uvědomte, milovaní: u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“
Bible 21, 2. Petr 3,8

Člověk vnímá čas střídáním dne a noci, střídáním ročních období. A také tím, že stárne. V čase člověk realizuje své záměry a potřeby. Pojmy jako původ, dnes, včera, minulost, budoucnost, počátek, konec, období, hovoří o čase. Bůh Ježíš Kristus je počátek i konec – nikdy nezačal, nikdy neskončí (je nestvořený, existuje věčně). Ježíš stvořil čas a také ho svým druhým příchodem pod nebeskou klenbu ukončí. Ježíš přijde v poslední den staré země (žádný další den už nebude). Po vzkříšení a uchvácení věrných do Nebe skončí čas a všechno se bude odehrát mimo čas (teď, v jediném okamžiku).

„Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.“
Bible 21, Zjevení 22,13

„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději, k nepomíjivému, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, které vás čeká v nebi, zatímco vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času.“
Bible 21, 1. Petr 1,3-5

„Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal. Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den. A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (…) Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (…) Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.“
Kralická, Jan 6,38-40, 44, 54

Křesťan nemá marnit čas. Žiješ podle Boží vůle? Jak využíváš čas, který ti Bůh dává?

„Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.“
Bible 21, Efeským 5,16

„K těm, kdo k vám nepatří, se chovejte moudře; využívejte svěřený čas.“
Bible 21, Koloským 4,5

Není to pouze člověk, kdo se nachází v čase, v čase je také ďábel jeho démoni.

„Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, neboť ví, že má málo času.“
Bible 21, Zjevení 12,12

Ďábel ví, že má omezený čas. On ví, že se jeho likvidace v ohnivém jezeře nezadržitelně blíží. Ďábel chce, aby tam s ním skončilo, co nejvíc lidí. V ohnivém jezeře skončí každý antikrist. Jsou pouze dva druhy lidí: kristovci a antikristovci. Antikrist je každý, kdo nemá víru v pravého Krista (nevěřící a pseudokřesťané).

„Kdo není se mnou, je proti mně“
Bible 21, Matouš 12,30

Dny, měsíce, roky
Bůh stvořil Slunce a Měsíc (světelné objekty) k určování časů (období), dnů a let.

„I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy.“
ČSP, Genesis 1,14-18

„Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.“
Bible 21, Skutky 2,20

„Čtvrtý pak vylil svou číši na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm.“
Bible 21, Zjevení 16,8

Na základě pozorování Slunce a Měsíce, lze stanovit, nejen vizuální délku dne a noci, ale také délku jednoho biblického dne. Podle Bible je jeden den chápán od večera přes ráno do soumraku.

„Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první.
Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.“
Bible 21, Genesis 1,5-8

Dá se předpokládat, že jeden biblický týden trvá sedm dnů.

„Celý týden tábořili proti sobě a sedmého dne se strhla bitva.“
Bible 21, 1. Královská 20,29

Jeden biblický rok trvá dvanáct měsíců.

Oddíly se střídaly měsíc co měsíc po celý rok. Každý oddíl čítal 24 000 mužů.
První měsíc sloužil první oddíl. Jeho velitelem byl Jašobeam, syn Zabdielův, a jeho oddíl čítal 24 000 mužů. Pocházel ze synů Peresových a v prvním měsíci byl vrchním velitelem celého vojska.
Druhý měsíc byl velitelem oddílu Dodaj Achochijský (jeho oddílu potom velel Milot). Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Třetí měsíc byl velitelem třetího vojska Benajáš, syn velekněze Jojady. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů. Benajáš patřil ke třicítce hrdinů a byl její velitel. (Jeho oddílu potom velel jeho syn Amizabad.)
Čtvrtý měsíc byl jako čtvrtý Asael, bratr Joábův (a po něm jeho syn Zebadiáš). Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Pátý měsíc byl pátým velitelem Šamhut Izrašský. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Šestý měsíc byl jako šestý Ira, syn Ikeše Tekojského. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Sedmý měsíc byl jako sedmý Chelec Pelonský ze synů Efraimových. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Osmý měsíc byl jako osmý Sibechaj Chušatský ze zerašských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Devátý měsíc byl jako devátý Abiezer Anatotský z benjamínských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Desátý měsíc byl jako desátý Mahraj Netofský ze zerašských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Jedenáctý měsíc byl jako jedenáctý Benajáš Piratonský ze synů Efraimových. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.
Dvanáctý měsíc byl jako dvanáctý Cheldaj Netofský z Otniela. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.“
Bible 21, 1. Letopisů 27,1-15

Otázka je, kolik má podle Boha jeden měsíc dnů. To jsem se v Bibli nikde nedočetl. Nicméně, pokud se toto budeme snažit určit podle fází Měsíce (Bůh stvořil toto světlo tak, že má své fáze – celkem 8 podob), což je biblické, tak zjistíme, že jeden měsíc má přibližně 30 dnů.

Co se týče jednotek času (vteřina, minuta, hodina), to jsou člověkem smyšlené pojmy a veličiny. Jeden den stvoření, jak uvádí kniha Genesis, neznamenal dvacetičtyřhodinový úsek. Ani dnes nelze považovat jeden biblický den za dvacetičtyřhodinový úsek. Pomocí tohoto falešného času nám chce ďábel „zrychlit“ čas. Tím nás chce otročit, manipulovat a duchovně ničit. Další nástroj k otročení lidí je střídání letního a zimního času. Předmět hodiny, ať ručičkové či digitální, to je ďáblova demonstrace falešného času. Ďábel nás už od mala učí žít ve falešném čase, mimo realitu a v podvodu. Mnoho lidí bezmezně věří tomu, co vidí a slyší. Přes vědu, televizi (každodenní sugesci), školský systém a další nástroje, se ve velkém rozsahu šíří podvody a lži. Výsledek je zhypnotizovaná společnost, která nerozsuzuje – jen přijímá. Většina těchto lidí kráčí po široké cestě, která vede do ohnivého jezera.

„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“
Bible 21, Matouš 7,13-14

Ilustrační foto

Závěr
To, že existuje čas, je velký důkaz existence Boha. Ač to mnozí lidé nechtějí vědět, je to tak. V čase žije člověk, zvířata, i ďábel a jeho démoni. Člověk se dostává mimo čas v okamžiku pozemské smrti. V Záhrobí (šoel/hádes) „čeká“ na vzkříšení. Biblický je den (který začíná večerem), měsíc a rok. Den jako dvacetičtyřhodinový úsek, je nebiblický – je to člověkem smyšlená veličina. Podle Bible má jeden rok dvanáct měsíců. Jeden měsíc má přibližně 30 dnů. Roční období (jaro, léto…) lze určit na základě pozorování.

V čase je všechno pomíjivé a jednou skončí. Křesťané věří ve věčnost a život věčný. To nastane na konci času, kdy si Ježíš přijde pro své věrné. Těšte se Domů!

„naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.“
Bible 21, 1. Korintským 15,52

Když přišla plnost času, Bůh vyslal Ježíše Krista, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

„Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“ A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.“
Bible 21, Galatským 4,4-7

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“
Bible 21, Jan 3,16

Pravé křesťanství znamená poznat Ježíše osobně, důvěrně, plně Mu důvěřovat, žít s Ním dnes a denně, opravdově Mu svěřit celý svůj život. Pokud chceš poznat Ježíše právě nyní, pokud Mu chceš svěřit celý svůj život a přijmout Ho za Pána a Spasitele, můžeš Mu to říct právě teď v následující modlitbě (slova nejsou tak důležitá jako postoj tvého srdce):

Doporučený článek k prostudování: Uvěřil jsem v Ježíše Krista. Co dál?