Kdy je na pokání pozdě?
Nevěř falešnému učení o tom, že když křesťan na nějaký čas odpadne od Boha, tak už nemá žádnou šanci obnovit vztah s Ním, činit pokání. Ďábel rád křesťanům předhazuje následující verše a pokřiveně je vykládá:
„Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého, okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku, a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu. Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení.“
ČSP, Židům 6,4-8
Tyto verše hovoří o křesťanech, kteří na základě vlastního rozhodnutí, zatvrzelosti a zaslepenosti, žijí v odpadnutí (ve vědomém hříchu) a nechtějí to měnit. Tito lidé nechtějí činit pokání, i když tu možnost mají. Tyto verše hovoří o lidech, kteří „okusili ten nebeský dar“ a v přítomném čase se jim líbí ve světě (součástí světa je mj. falešné náboženství, např. římský katolicismus). Tito lidé znovu křižují Pána Ježíše a vystavují ho potupě. Toto může činit pouze člověk, který okusil spasitelské dílo. Křesťan, který znovu křižuje Pána Ježíše a vystavuje ho potupě, není ztracený, kdykoliv může obnovit vztah s Bohem hlubokým zármutkem a pokáním. Pokud však toto bude do úplného konce svého života odmítat, na konci věků skončí v ohnivém jezeře („jejím koncem je spálení“).
Pro křesťany, kteří vědomě hřeší a budou vědomě odmítat pokání do konce svého života, platí následující verše:
„Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.“
Bible 21, Židům 10,26-27
Na pokání v tomto životě není nikdy pozdě!
Každý člověk dělá chyby, křesťan též. Na základě svobodné vůle hřešíme, tím se vzdalujeme od Boha. Hřích nám zatvrzuje naše srdce. Díky této zatvrzelosti může dojít k odpadnutí. Bůh je však věrný a nepřestává nám nabízet nové cesty k obnovení vztahu s Ním. Láskyplný Bůh nám dává nejen druhou šanci, ale i nový začátek pokaždé, když se k Němu s upřímným srdcem a lítostí obrátíme. Bůh žádného křesťana jen tak nezvrhne! Bůh trpělivě čeká, až se k němu hříšný křesťan opět vrátí. Stačí si přečíst podobenství o marnotratném synu (Lukáš 15. kap.). Obnovit vztah s Bohem lze upřímnou modlitbou, upřímným zármutkem a pravým pokáním.
„ale teď se raduji – ne z vašeho zármutku, ale z toho, že váš zármutek vedl k pokání. Zarmoutili jste se v souladu s Bohem, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu. Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt.“
Bible 21, 2. Korintským 7,9-10
Ďábel rád křesťanům předhazuje pokřivené učení o rouhání proti Duchu Svatému (dále jen Duch). Ďábel rád křesťanům vsugerovává, že ses rouhal proti Duchu, máš neodpustitelný hřích a už ti není pomoci. Rouhání proti Duchu je vědomé, trvalé (do konce pozemského života) a zatvrzelé (umíněné, tvrdohlavé) odmítání pravého Krista a Jeho úžasné moci. Kdo do konce svého pozemského života odmítá pravého Krista a Jeho učení, ten se rouhá proti Duchu a nebude mu nikdy odpuštěno. Toto se týká všech antikristů – nevěřících a pseudokřesťanů.
Doporučené kázání k prostudování: Co je rouhání proti Duchu Svatému?
„Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“
Bible 21, Marek 3,29