Víra v osud je rozšířená napříč kulturami i moderní společností. Mnoho lidí věří, že lidský život je předem daný a že události, které se nám dějí, jsou nevyhnutelné. Pojem osud je často spojován s okultismem, horoskopy, věštěním i starými pohanskými představami. Tento článek vysvětluje, co je osud, odkud tato víra pochází a proč je z křesťanského pohledu považována za mylnou a duchovně nebezpečnou.
Co je osud
Osud je často chápán jako předem daný scénář lidského života, který nelze změnit ani mu vzdorovat. Když lidé mluví o osudu, mají tím na mysli něco nevyhnutelného a nezvratného. „Je to můj osud, nedá se s tím nic dělat,“ slýcháme poměrně často.
Takto například lidé osud vnímají:
„Věřím v osud. Když bylo kamarádovi asi deset let, šel se svou kamarádkou po kraji silnice a oba je srazil opilý řidič. Dívka na místě zemřela, kamarád přežil, ale dlouho se z toho zotavoval. Před pěti lety ho osud dostihl – zemřel nešťastnou náhodou. V noci jim doma zhasla karma a on se otrávil. Osud se naplnil.“
Je osud inteligentní síla?
Představa osudu často vychází z přesvědčení, že běh událostí je do nejmenších detailů předurčen. Pro nevěřící je osud jakousi anonymní silou, která řídí vše, co se děje, a nahrazuje tak osobního Boha. Podle tohoto pojetí neexistuje biblický Bůh, ale jiná, mimořádně inteligentní síla, která podle své vůle řídí lidské životy i dění ve světě.
Ve slovanské kultuře byla touto silou například Sudička – bytost, která měla novorozenci určit jeho osud. Staří Slované rovněž věřili v Roda, ducha, jenž měl bdít nad lidským osudem a ovlivňovat jej.
Osud v okultismu
S vírou v osud úzce souvisí okultismus. Kartářky, astrologové, vykladači horoskopů či kabalisté tvrdí, že dokážou nahlédnout do budoucnosti člověka – ať už pomocí karet, hvězd, čísel nebo jiných metod. Mohou tito lidé skutečně znát budoucnost jiných lidí? Rozhodně ne.
Doporučený článek k prostudování: Pravda o horoskopech a jasnovidectví
Žádný osud neexistuje
Osud neexistuje, a proto jej ani žádný člověk nemůže znát. Co však existuje, je Bůh – Stvořitel všeho, co je. Ne velký třesk, ne evoluce, ale osobní a inteligentní Bůh. Ten stvořil člověka nikoli jako naprogramovaného robota, ale jako bytost se svobodnou vůlí.
Bůh dal lidem Bibli jako návod k životu. Například nás učí, že nemáme lhát. Pokud se však člověk na základě své svobodné vůle rozhodne lhát, Bůh mu v tom nebrání. Toto rozhodnutí ale může mít své přirozené následky.
Shrnutí
Křesťan nemůže věřit v osud, protože by tím popíral existenci osobního a inteligentního Stvořitele, který člověku daroval svobodnou vůli. Víra v osud znamená víru ve falešného boha, který vytváří loutky bez možnosti volby.
Člověk má ve svém životě možnost rozhodování. Kdyby bylo vše předem dané, svoboda by byla pouhou iluzí. Bůh však člověku nabízí různé možnosti a životní cesty. Kterou z nich si zvolí, záleží na něm. Bůh člověka miluje natolik, že jeho volbu respektuje.