V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán

Jaký význam má verš „V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán“?

Pojďme si nejprve tento verš přečíst v kontextu, neboť mnoho herezí (nebiblických výkladů) vzniká tak, že si člověk izoluje jeden verš od ostatních (předcházejících a následujících):

„Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Pamatujte na Lotovu ženu! Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“ „Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl. Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:“
Bible 21, Lukáš 17,26-36

Tato pasáž nejprve zmiňuje dny Noeho, kdy byla jedna skupina zachráněna (jedni vzati) a druhá zanechána (jedni zanecháni) k likvidaci (zničení potopou). Dále jsou zmíněny dny Lota a obyvatelé Sodomy. Tady opět vidíme dvě skupiny lidí – jedna byla vzata z města a zachráněna, druhá zanechána ve městě k záhubě (ohněm). Podobně tomu bude ve chvíli druhého Ježíšova příchodu pod nebeskou klenbu! Jedna skupina bude vzata do Nebe (uchvácení Církve) a druhá skupina bude zanechána na Zemi k likvidaci (ohněm). Ježíš nepřímo hovoří o likvidaci těl zanechaných v době Jeho druhého příchodu: „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“.

O zničení zanechaným během druhém příchodu Ježíše hovoří i následující verše:

“Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ. Potom jsem uviděl jednoho anděla, jak stojí ve slunci; a vykřikl mocným hlasem na všechny ptáky létající středem nebe: „Pojďte, shromážděte se k hostině velikého Boha, abyste jedli těla králů, těla vojevůdců, těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, a těla všech lidí, svobodných i otroků, malých i velkých!“
Bible 21, Zjevení 19,11-18

Pokud čteme podobenství o koukolu a pšenici, tak vidíme, že Kristova církev a nespasení, budou společně na Zemi žít až do úplného konce světa:

“Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“
Bible 21, Matouš 13,24-30

Ježíš vysvětluje toto podobenství:

“Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“ Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!”
Bible 21, Matouš 13,36-43

Písmo hovoří, ne o “vytržení”, ale “uchvácení” věrných během druhého Ježíšova příchodu pod nebeskou klenbu. Druhý Ježíšův příchod bude viditelný a slyšitelný, rozhodně to nebude tajná, tichá záležitost! A potom přijde konec – skončí čas!

„Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých. Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi. Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.“
Bible 21, 1. Korintským 15,20-24

“Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.”
Bible 21, 1. Tesalonickým 4,15-18