Fenomén elektronického hlasu (EVP)

Co je to Fenomén elektronického hlasu? Je možné zachytit hlasy mrtvých?

Electronic Voice Phenomena (zkráceně EVP) nebo také česky Fenomén elektronického hlasu jsou zvuky zachycené nahrávacími zařízeními, které připomínají hlas údajně patřící duchům mrtvých. Má se jednat o způsob komunikace mrtvých, usilujících o kontakt s naším světem.

Jedna zkušenost:

„Já osobně jsem nechala puštěný mikrofon přes noc. Nahrála jsem sedm hodin ticha. Zjistila jsem, že v noci mívám záchvaty kašle a myslela, že se nic víc nedozvím. Ale když se blížil záznam ze třetí hodiny ranní (což je prý doba duchů), křivka vylétla vysoko a já něco zaslechla. Musela jsem použít sluchátka, odfiltrovat všechny ruchy, až jsem byla schopná rozluštit ženský hlas, který říkal: ,,Jsem u tebe. Neboj se.“ Noc předtím než jsem začala nahrávat jsem totiž myslela na mou zesnulou prababičku.“

EVP se v minulosti zabývali i renomovaní vědci, např. Thomas Alva Edison. Edison věřil na hlasy ze záhrobí, dokonce chtěl sestrojit přístroj, přes který by se komunikovalo s mrtvými. To se mu sice nepodařilo, ale jeho následovníci něco podobného sestrojili. Dnes se EVP přístroje pořád zdokonalují. Jeden takový přístroj má český Vyšetřovací tým paranormálních jevů, jenž se mj. snažil navázat kontakt se zavražděnou Anežkou Hrůzovou, která byla zavražděna v roce 1899.

Některé nahrané zvuky představují slova a občas i odpovědi na přímé otázky. V některých případech se nedá jednoznačné říct, že jsou to hlasy lidí, kteří zemřeli. Na některých nahrávkách ale lidé poznávají hlas zemřelého člověka.

Pravda o EVP
S EVP je to podobné jako se spiritismem (vyvolávání duchů), spiritistickou tabulkou Ouija. Během spiritistických seancí se lidem zjevují údajné zemřelé osoby. Ve skutečnosti to jsou démoni, kteří se vydávají za zesnulé příbuzné či přátelé. Démoni dokáží dokonale napodobit jejich vzhled, slova i hlas! Proč to démoni dělají? Chtějí mást, zavádět, odpoutat od pravdy, vytvořit závislost…

Pravda o EVP je v některých případech i taková, že jsou to člověkem vytvořené záznamy (hoaxy). Jindy zase člověk slyší něco, co v záznamu není  – slyší, co chce slyšet.

Bible potvrzuje, že komunikace se zemřelou osobou není možná!

„Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.“
Bible 21, Kazatel 9,5-6

„Mrtví už Hospodina nechválí, žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.“
Bible 21, Žalm 115,17

„Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.“
Bible 21, Žalm 146,4

„Mrtví nevzpomínají na tebe, Hospodine, a v hrobě kdo tě bude oslavovat?“
Bible 21, Žalm 6,6

Co se děje s člověkem po smrti?
Pokud člověk zemře (nevěřící i věřící), jeho duše jde do duchovní prostoru, který se nazývá „šeol“ (hebrejsky) a „hádes“ (řecky), nebo také hrob, podsvětí. V tomto duchovním prostoru jsou „uloženy“ duše křesťanů i hříšníků. „Šoel“/“hádes“ je místo, které je rozdělené („velikou propastí“) na dvě části – část pro spasené a část pro ztracené. Duše křesťanů zde čekají na příchod Ježíše na zemi (který bude mít za následek likvidaci všeho stvoření), vzkříšení (křísí se mocné duchovní tělo – 1.Korintským 15,42-44) a následné uchvácení do Nebe. Duše hříšníků v „šeolu“ čekají také vzkříšení, které nastane až po vzkříšení křesťanů a „miléniu“ (u Boha se neměří čas – „u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“, 2.Petr 3,8). Po tomto vzkříšení nastane finální soud a následná likvidace hříšníků včetně jejich duší – „peklo“. Více článek Co se děje s duší po smrti?.