Platí dnes Mojžíšův zákon, Desatero a přikázání o sobotě? Je možné být spasen ze skutků Zákona? Téma rozdělení Tóry na morální a ceremoniální zákony patří mezi sporné otázky křesťanské teologie. Bible však představuje Zákon jako jeden celek, který měl svůj účel – připravit člověka na příchod Ježíše Krista a ukázat, že ospravedlnění přichází skrze víru, ne skrze skutky Zákona.
Mojžíšův zákon (dále jen Zákon) nebyl v době Mojžíše rozdělen na „morální“, „ceremoniální“, „obětní“ a další samostatné části tak, jak jej někteří vykládají dnes. Mojžíš předal Izraeli jeden Zákon, který tvořil nedílný celek v rámci smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. Jednotlivá ustanovení nebyla původně chápána jako oddělené zákonné systémy s rozdílnou závazností.
Adventistické učení o sobotě však vychází z pozdějšího teologického rozlišení Mojžíšova zákona na morální, ceremoniální a obětní předpisy. Podle tohoto výkladu byly obětní a obřadní ustanovení naplněny Kristovou smrtí, zatímco Desatero přikázání je považováno za trvalý morální zákon, který zůstává závazný pro křesťany, včetně čtvrtého přikázání o zachovávání soboty.
Otázkou však zůstává, zda toto rozdělení skutečně vyplývá přímo z textu Tóry. Samotný Mojžíšův zákon nikde neuvádí systém, podle kterého by některá přikázání byla věčně platným morálním zákonem a jiná pouze dočasnými ceremoniálními ustanoveními. Tóra představuje Zákon jako jednu smluvní jednotu danou Izraeli.
Boží slovo právě právě na jednotu Zákona poukazuje:
„Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.“
Bible 21, Jakub 2,10
Porušení jediné části Zákona znamenalo provinění proti celému Zákonu, protože jeho jednotlivé části nebyly oddělenými systémy, ale součástí jedné smlouvy.
Zákon měl svůj Bohem daný účel. Připravoval izraelský národ na příchod Mesiáše a ukazoval člověku jeho hříšnost i potřebu Spasitele:
„Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou.“
Bible 21, Galatským 3,24
Zákon už dneska neplatí, neboť je naplněný v Ježíši Kristu. Dneska žádného člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen a pouze víra v Pána Ježíše Krista. Kdyby chtěl být někdo spasen bez Krista ze skutků Zákona (obřízka, sobota, zvířecí oběti Hospodinu atd.), je pod prokletím a nepřistupuje k Bohu Otci, nýbrž k božstvu (k démonům). Kdo zapírá Syna, nemá ani Otce! Každý, kdo odmítá Krista, je antikrist. Takový člověk je pod Božím hněvem!
„víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“ (…) Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.“
Bible 21, Galatským 2,16, 21„Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“),
Bible 21, Galatským 3,10-13„Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.“
Bible 21, Římanům 3,20„Kdo není se mnou, je proti mně“
Bible 21, Matouš 12,30“Kdo jiný je lhář než ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna. Žádný, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce. Kdo však vyznává Syna, ten má i Otce.”
Bible 21, 1. Jan 2,22-23“Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.”
Bible 21, 1. Jan 5,12“Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.”
Bible 21, Jan 3,36“Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení [Kristově], má i Otce i Syna. Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.”
ČSP, 2. Jan, 1, 7-11