Učení o celosvětovém náboženském probuzení předpokládá, že před návratem Ježíše přijde obrovská vlna obrácení, zázraků a duchovního probuzení. Je ale tato představa skutečně založena na Bibli? Co říká Písmo o posledních dnech, falešných prorocích a Kristově návratu? V tomto článku se podíváme na původ tohoto učení a na to, zda má očekávané celosvětové probuzení skutečně biblickou oporu.
Učení o celosvětovém náboženském probuzení
V některých křesťanských kruzích se celá desetiletí očekává, že před koncem věku přijde obrovské celosvětové náboženské probuzení. Miliardy lidí se údajně obrátí ke Kristu, přijde mimořádné „vylití Ducha“, rozmnoží se zázraky, uzdravení a prorocké projevy a církev vstoupí do období své údajně největší duchovní moci. Zní to skvěle i duchovně. Zní to jako triumfální vyvrcholení dějin církve. Jenže je tu zásadní problém: Bible nic takového neučí.
Je nutné přestat zaměňovat lidské očekávání a představy za biblické proroctví. Pokud má být nějaké učení vydáváno za Boží zaslíbení, nestačí, že působí povzbudivě, vznešeně nebo že mu věří velké množství křesťanů. Musí pro něj existovat jasná opora v Bibli.
Problém není v tom, že bychom si nepřáli, aby lidé přicházeli k Ježíši Kristu. Problém je v tom, když z lidského přání uděláme údajné biblické proroctví.
„Jak dlouho ještě? Není snad v srdci proroků, kteří tak prorokují, samá lež? Prorokují podvody, které si sami vymysleli.“
Bible 21, Jeremiáš 23,26
Odkud se tato představa bere?
Toto učení nepochází z jediné denominace nebo od jediného člověka. Některé jeho kořeny lze najít v různých letničních, charismatických a později neocharismatických proudech. Velmi výraznou podobu získalo například v některých větvích tzv. Pozdního deště a následně v různých proudech charismatického hnutí. Zde se objevovala očekávání mimořádného závěrečného vylití Ducha, obnovení apoštolské služby, velkých zázraků a duchovního vítězství církve před koncem tohoto věku.
V některých pozdějších směrech se tento koncept propojil s představou „Joelovy armády“, „poslední generace“, „posledního vylití Ducha“ nebo s učením, že církev před Kristovým návratem vstoupí do nebývalé duchovní autority.
Musí se nejprve splnit Boží plán, a teprve potom může Kristus přijít?
Problém této teorie je velmi závažný. Ve svém důsledku totiž tvrdí, že Kristus právě nyní nemůže přijít, protože nejprve musí nastat velké celosvětové probuzení. Kristův návrat se tím mění z Božího zaslíbení v událost podmíněnou určitým lidským či církevním scénářem.
Ještě problematičtější je, když se z této představy vytvoří celý „prorocký“ řetězec: nejprve musí přijít závěrečné celosvětové probuzení, potom určitá generace, následně určitá duchovní autorita, poté musí nastoupit očekávaný finální Antikrist, musí být vystavěn třetí chrám, a teprve potom může přijít Kristus pro své věrné. Takový systém pak funguje jako jakýsi prorocký jízdní řád, podle kterého lze kdykoli prohlásit: „Kristus ještě přijít nemůže, protože dosud nenastala událost X.“
Tím se však Kristův návrat nebezpečně posouvá do lidského harmonogramu. Člověk začne určovat, co všechno se ještě „musí stát“, než se Kristus smí vrátit. Jenže právě proti takovému falešnému pocitu jistoty Nová smlouva varuje. Nová smlouva opakovaně zdůrazňuje bdělost, připravenost a očekávání, nikoli sestavování prorockého jízdního řádu, podle kterého bychom mohli tvrdit, že Kristus ještě přijít nemůže.
Boží slovo opakovaně říká naprosto jasně:
„Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.“
Bible 21, Matouš 24,42-44„Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.“
Bible 21, 1. Tesalonickým 5,2„Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba.“
Bible 21, Zjevení 16,15
Velké náboženské probuzení – co na to Bible?
Bible naopak opakovaně varuje před odpadnutím od víry, falešnými proroky, falešnými učiteli, rozmnožením nepravosti a masivním duchovním klamem. Představa, že závěr dějin bude charakterizován především triumfálním celosvětovým probuzením, proto není obraz, který nám Bible předkládá.
Je potřeba mít na mysli, že ne každé „probuzení“ pochází od Boha. To, že někteří lidé prožívají něco intenzivního, emocionálního či zdánlivě duchovního, ještě vůbec neznamená, že za tím stojí Boží působení. Počet účastníků není důkazem pravdy, množství zázraků není automaticky důkazem Božího působení a silný duchovní zážitek není měřítkem pravdy.
Ježíš velmi důrazně varuje:
„…a povstane mnoho nepravých proroků, a mnohé svedou“
Pavlíkův studijní překlad, Matouš 24,11
Ježíš a apoštolové varují před náboženským klamem, který se navenek tváří jako zbožnost, ale uvnitř popírá její skutečnou moc a pravdu.
„Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej.“
ČSP, 2. Timoteus 3,5
A právě to je mnohem nebezpečnější než otevřený ateismus. Člověk, který Boha vědomě odmítá, alespoň otevřeně ukazuje, na čem je. Náboženský klam je mnohem zrádnější – používá Boží jméno, biblický jazyk, duchovní projevy a náboženské formy, a přesto vede lidi do ohnivého jezera.
Jednoduše řečeno: Ne všechno, co vypadá zbožně, pochází od Boha. A ne každý, kdo mluví o Ježíši, skutečně následuje pravého Ježíše.
Ježíš přitom ukazuje ještě děsivější skutečnost: ne každý, kdo se k němu hlásí, k němu skutečně patří. Někteří lidé budou přesvědčeni, že mají s Ježíšem vztah, budou se dovolávat společné náboženské zkušenosti a budou tvrdit, že ho znají. Přesto je Ježíš odmítne:
„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘
Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.“
Bible 21, Lukáš 13,24-28
Tento text je tvrdým varováním před falešnými křesťanskými směry a před lidmi, kteří je slepě následují. Varuje před těmi, kteří se dovolávají své duchovní blízkosti k Ježíši. Říkají: „Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!“ Přesto jim Ježíš odpovídá: „Neznám vás. Nevím, odkud jste.“ To je mimořádně tvrdé varování. Tito lidé nebyli přesvědčeni, že Ježíše odmítají. Právě naopak. Byli přesvědčeni, že ho důvěrně znají a že k Němu patří. Jejich problém spočíval v tom, že jejich náboženské přesvědčení nebylo totožné s pravým evangeliem.
A právě zde je nebezpečí falešného učení: člověk může být upřímný a přesto být oklamán. Může znát biblické verše, chodit na shromáždění, modlit se, mluvit o Ježíši, mít silné duchovní zkušenosti a být naprosto přesvědčený, že následuje Krista. Pokud však přijme učení, které Krista překrucuje a představuje jiného ježíše, jeho upřímnost z toho pravdu neudělá.
Jednoduše řečeno: Člověk může být nábožensky velmi aktivní, upřímný a horlivý – a přesto stát mimo pravdu evangelia a kráčet vstříc odsouzení.
Proto nestačí říkat: „Věřím v Ježíše.“ Rozhodující je, kterého Ježíše člověk skutečně následuje, jaké evangelium přijal a jakého ducha poslouchá. Právě před takovým nebezpečím apoštol Pavel výslovně varuje:
„Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!“
ČEP, 2. Korintským 11,4
Závěr
Nejde o to, že bychom si nepřáli, aby lidé masivně přicházeli ke Kristu. Problém nastává ve chvíli, kdy se z lidského očekávání udělá údajné biblické proroctví a z něj prorocký jízdní řád, podle kterého Kristus „ještě nemůže přijít“. Bible nic takového neučí. Neříká, že církev musí nejprve projít celosvětovým probuzením, dosáhnout mimořádné duchovní autority nebo uskutečnit určitý scénář. Naopak varuje před falešnými proroky, falešnými učiteli a duchovními podvody. Proto není rozhodující velikost hnutí, počet lidí, zázraky ani silné duchovní zážitky. Rozhodující je pravda evangelia.
Nečekejme na údajné velké závěrečné probuzení jako na podmínku Kristova návratu. Dnes a denně čekejme na Krista a zkoumejme každé učení podle Božího slova. Protože největším nebezpečím nemusí být nedostatek náboženství, ale náboženství, které vypadá křesťansky, mluví o Ježíši, používá Bibli, a přesto hlásá jiného ježíše, jiné evangelium a jiného ducha.
Amen.