Boží milosrdenství je jedním z ústředních témat Bible. Bůh odpouští hříchy člověku, který činí pokání, odvrací se od hříchu a obrací se ke Kristu. Bible však zároveň velmi vážně varuje před zatvrzelým odmítáním Boží pravdy, Ježíše Krista a působení Ducha Svatého. Co je tedy neodpustitelný hřích, co znamená rouhání proti Duchu Svatému a jak s tím souvisí odmítnutí Krista a znamení šelmy? Tento článek přináší biblický pohled na Boží milosrdenství, pokání, odpuštění hříchů a nebezpečí vědomého odmítání Boha.
Boží milosrdenství
Pokud činíme pravé pokání, Bůh nám naše hříchy odpouští. Nezáleží na tom, zda jde o pýchu, lež, mnohomluvnost, závist, hněv, chamtivost, bázlivost, obžerství, vraždu nebo smilstvo. Člověk, který svůj hřích skutečně vyzná, odvrátí se od něj a obrátí se k Bohu, může přijít ke Kristu s důvěrou v Boží milost.
K pokání člověka vede Duch Svatý, který usvědčuje člověka z hříchu a ukazuje mu pravdu o Kristu. Člověk však tuto výzvu může svou vůlí odmítnout. A právě zde se dostáváme k otázce neodpustitelného hříchu.
„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“
Bible 21, Marek 1,15„Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.“
Bible 21, Skutky 26,20
Co je tedy neodpustitelný hřích?
Nejde o nějaký náhodný jednotlivý skutek, kterého se člověk dopustí v určité slabé chvíli. Neodpustitelný hřích souvisí s vědomým a zatvrzelým odmítáním Boží pravdy, pokání a Krista.
Člověk „může“ lhát, závidět, být pyšný, propadat hněvu nebo se dopustit mnoha dalších závažných hříchů. Pokud však činí skutečné pokání a obrací se ke Kristu, Bůh mu odpustí. Evangelium není určeno pouze pro „slušné“ lidi. Je určeno hříšníkům, kteří potřebují odpuštění.
Doporučené kázání k prostudování: Může se člověk svobodně rozhodnout pro Krista?
„A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.“
Kralická, 1. Jan 2,2
Problém nastává tehdy, když člověk Boží pravdu vědomě a zatvrzele odmítá. Nechce činit pokání, nechce přijít ke Kristu a svůj život podřídit Bohu. Takový člověk odmítá samotný zdroj odpuštění.
Ježíš říká:
„Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. Hřích, že nevěří ve mne;“
Bible 21, Jan 16,8-9
Nejhlubším problémem tedy není pouze jednotlivý hříšný skutek. Problémem je odmítnutí Krista, který přišel člověka zachránit.
„Kdo není se mnou, je proti mně“
Bible 21, Matouš 12,30
Kristus zemřel za všechny – ale ne všichni ho přijmou
Bible jasně ukazuje, že Kristova oběť má univerzální dosah. Bůh nechce, aby lidé zahynuli, ale aby byli spaseni a poznali pravdu.
„Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.“
Bible 21, 1. Timoteus 2,3-6
Boží nabídka milosti tedy není omezená tím, že by Kristus zemřel pouze za určitý předem vybraný okruh lidí. Kristus dal sám sebe jako výkupné za všechny. Přesto člověk může tuto milost odmítnout.
Bůh člověka k sobě nenutí násilím. Člověk může slyšet výzvu k pokání, může být usvědčen ze svého hříchu, může poznat pravdu o Kristu – a přesto ji zatvrzele odmítnout.
„Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘ Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku, aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.“
Bible 21, Job 33, 28-30
Rouhání proti Duchu Svatému
Ježíš v souvislosti s neodpustitelným hříchem mluví o rouhání proti Duchu Svatému.
„Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími. Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími. A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.“
Kralická, Lukáš 12,8-10
Duch Svatý člověka usvědčuje z hříchu a vede ho k pravdě o Kristu. Pokud člověk tuto pravdu vědomě odmítá a zatvrzele se jí staví proti, odmítá zároveň cestu k pokání a odpuštění.
Nejde proto o to, že by Bůh nebyl ochoten odpustit určitý počet nebo druh hříchů. Jde o zatvrzelé odmítání Boží milosti, které člověka vede k tomu, že nechce činit pokání a nechce přijít ke Kristu.
Doporučené kázání k prostudování: Co je rouhání proti Duchu Svatému?
Neodpustitelný hřích není něco, čeho se křesťan dopustí omylem
Člověk, který se bojí, že se rouhal Duchu Svatému, a touží po odpuštění, by měl pochopit jednu zásadní věc: samotná touha po Bohu, touha po pokání a touha po odpuštění jsou pravým opakem zatvrzelého odmítnutí Krista.
Neodpustitelný hřích proto nelze chápat jako nějakou náhodnou větu, myšlenku nebo jednorázové selhání, po kterém už není návratu. Jde o postoj člověka, který vědomě odmítá pravdu, nechce činit pokání a vytrvale se staví proti Kristu.
Znamení šelmy a odmítnutí Krista
S touto otázkou souvisí také rouhání proti Duchu Svatému a znamení šelmy.
Duch Svatý vede člověka k pravdě a ukazuje na Krista. Kdo tuto pravdu vědomě odmítá, staví se proti Bohu. Stejně tak znamení šelmy v knize Zjevení představuje hlubokou opozici vůči Bohu a věrnosti Kristu.
Bible přitom neukazuje znamení šelmy jako něco, co člověk bezmyšlenkovitě přijme a teprve následně zjistí, co udělal. Je spojeno s vědomým přijetím šelmy, jejího obrazu a světa, který stojí proti Bohu. Pod tento svět spadají také falešná náboženská učení a falešné církve, které sice mohou používat křesťanské názvy a symboly, ale ve skutečnosti odvádějí člověka od pravého Krista a Božího Slova.
„Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: „Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku, i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.“
Bible 21, Zjevení 14,9,12
Doporučený článek k prostudování: Antikrist, znamení šelmy
Vytrvej až do konce
Víra není jednorázové rozhodnutí, kterým člověk všechno jednou provždy vyřeší a potom už nemusí nic řešit. Nový zákon opakovaně zdůrazňuje potřebu vytrvalosti a věrnosti Kristu.
Apoštol Pavel na konci svého života říká:
„Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“
Bible 21, 2. Timoteus 4,6-8
To je důležité varování i povzbuzení zároveň. Nejde jen o to začít dobře. Je třeba zachovat víru, držet se Krista a vytrvat až do konce.
Neodpustitelný hřích tedy nespočívá v tom, že člověk jednou selže. Nespočívá ani v tom, že se dopustí těžkého hříchu, pokud následně činí skutečné pokání. Jeho podstatou je zatvrzelé odmítnutí Boží pravdy, pokání a Ježíše Krista, které člověka vede mimo cestu spasení.
Proto není správnou reakcí žít v neustálém strachu, zda člověk náhodou neudělal neodpustitelný hřích. Správnou reakcí je činit pokání, věřit evangeliu, držet se Krista a nenechat se svést falešným učením.
Amen.