Adventistické učení o zdravé stravě klade velký důraz na vegetariánství, zákaz některých potravin, zdravotní reformu a životní styl. Je však tento pohled skutečně založen na Bibli? Podívejme se na adventistickou stravu, roli Ellen G. White a biblický pohled na jídlo, maso a duchovní hodnotu člověka.
Adventistické učení o zdravé stravě
Jedním z biblických veršů, o které adventisté opírají svůj pohled na lidské zdraví a péči o tělo, je verš o chrámu Ducha Svatého:
„Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.“
Bible 21, 1. Korintským 3,16-7
Jenže když tento verš čteme v jeho kontextu, nenajdeme zde ani slovo o stravování, vegetariánství nebo zdravém životním stylu. Pavel zde nemluví o fyzickém těle jednotlivého člověka, o které by se měl starat prostřednictvím určitého jídelníčku. Výraz „Boží chrám“ zde označuje Boží lid jako společenství. Pavel varuje před rozdělováním, stranictvím a jednáním, které ničí Boží společenství – církev.
Proto následuje také mimořádně vážné varování:
„Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh.“
Předmětem Pavlova napomenutí tedy není člověk, který jí určitou potravinu, ale člověk, který rozvrací a ničí Boží lid.
Používat 1. Korintským 3,16-17 jako biblický důkaz pro vegetariánství nebo pro náboženský systém stravovacích pravidel je proto vytržení textu z jeho kontextu. Pavel zde neřeší, co má křesťan jíst. Nezakazuje maso, nepřikazuje vegetariánství a nepředkládá žádný zdravotní program.
Adventisté používají jako další argument také tento text:
„Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.“
Bible 21, 1. Korintským 6,19-20
Na rozdíl od 1. Korintským 3,16-17 Pavel v tomto případě skutečně mluví o těle jednotlivého křesťana. To však stále neznamená, že zde učí adventistický systém zdravé stravy. Bezprostřední kontext je totiž zásadní. Pavel v této pasáži řeší především smilstvo a sexuální nemravnost. Proto říká:
„Varujte se smilstva!“
1. Korintským 6,18
Pavel říká, že tělo křesťana patří Kristu, je chrámem Ducha, a proto nemá být používáno k sexuálnímu hříchu. Závěr „svým tělem vzdejte čest Bohu“ tedy rozhodně nelze automaticky změnit na: „Proto musíte být vegetariáni a dodržovat konkrétní zdravotní pravidla.“ Pavel zde nezakazuje maso, nepředepisuje vegetariánství a nevytváří jídelníček pro křesťany. To je podstatný rozdíl.
1. Korintským 3,16-17 mluví o Božím lidu a jeho rozvracení, ničení. 1. Korintským 6,19-20 mluví o těle křesťana, především v kontextu sexuální čistoty. Ani jeden z těchto textů nepředstavuje adventistický dietní systém.
Adventisté své učení o zdraví prezentují jako biblicky založené, ale jeho podobu významně formovaly také spisy Ellen G. White (1827–1915). K její osobě, jejím údajným viděním a vlivu na vznik a formování adventistického učení se vrátím později.
Velký problém je, že adventisté z péče o tělo vytváří duchovní povinnost a spojují správný životní styl s poslušností Bohu. Výsledkem je soubor antikristovských pravidel, která mají určovat, co člověk smí jíst, čemu se má vyhýbat a jakým způsobem má pečovat o své zdraví.
Hlavní zásady adventistické stravy:
1. Vegetariánství jako ideál. Církev adventistů sedmého dne dlouhodobě prosazuje vegetariánskou stravu jako ideální způsob stravování a někteří adventisté zastávají také veganství. Přestože ne všichni členové maso odmítají, od adventistů se očekává, že pokud maso konzumují, budou jíst pouze tzv. „čistá“ zvířata podle starosmluvního rozdělení. Vepřové maso, korýši a další druhy označované jako „nečisté“ jsou proto v adventistické praxi odmítány.
Doporučený článek k prostudování: Může jíst křesťan vepřové maso? Co říká Bible
Adventisté zároveň pravidelně pořádají zdravotní semináře, kurzy vaření a osvětové programy, ve kterých propagují vegetariánství, veganství a omezení či úplné vynechání masa jako prostředek k podpoře zdraví, sebekázně, kvalitnějšího životního stylu a podle jejich učení také k dosažení lepší duchovní kondice.
K vegetariánskému důrazu patří také historický vývoj rostlinných náhražek masa v adventistickém prostředí. Již v 19. století se adventistický lékař a průkopník zdravotní reformy John Harvey Kellogg věnoval vývoji potravin z rostlinných zdrojů, které měly nahradit maso. Adventistická kuchyně proto dodnes obsahuje řadu receptů, které se snaží napodobit chuť a strukturu masových pokrmů pomocí obilovin, luštěnin, sóji nebo ořechů.
2. Přísná zdravotní pravidla. Církev adventistů sedmého dne vyžaduje úplnou abstinenci od alkoholu. Mnozí adventističtí kazatelé a autoři zároveň odmítají i kofein, zejména kávu a běžný černý čaj, protože je považují za škodlivé a nevhodné pro křesťanský život. V souladu s tím se při Večeři Páně nepoužívá kvašené víno, ale výhradně nekvašený hroznový mošt.
Doporučený článek k prostudování: Může křesťan pít alkohol? Je pití alkoholu hřích?, Večeře Páně: Kvašené (alkoholické) víno nebo mošt?
3. Regulace jídelníčku do nejmenších detailů. V adventistické literatuře se doporučuje omezovat nebo zcela vynechávat ostré koření, pepř, hořčici, ocet a další výrazně ochucené potraviny. Tyto je zdůvodňováno tvrzením, že dráždí organismus a podporují tělesné žádosti.
4. Důraz na přírodní potraviny. Adventisté kladou důraz na konzumaci přirozených a co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Přednost dávají celozrnným výrobkům, luštěninám, ovoci, zelenině a ořechům. Bílé pečivo, cukrovinky a další vysoce zpracované potraviny jsou často považovány za nevhodné, protože podle jejich pohledu neprospívají zdravému životnímu stylu.
Zdravotní reforma jako součást duchovního života
V Církvi adventistů sedmého dne není zdravý životní styl chápán pouze jako otázka tělesného zdraví, ale také jako prostředek k dosažení vyšší duchovní úrovně. Adventistické učení spojuje správnou stravu s jasnější myslí, duchovním růstem, lepším porozuměním Bibli a přípravou na druhý příchod Ježíše Krista. Zdravotní reforma tak není prezentována jen jako doporučení pro zdravější život, ale získává mimořádný duchovní význam.
Významná část tohoto učení nevychází přímo z Bible, ale ze spisů již zmíněné „prorokyně“ Ellen G. White, která zdravotní reformu označovala za neoddělitelnou součást křesťanského života. Právě její duchovní vidění a následná doporučení se stala základem adventistického důrazu na vegetariánství, přírodní léčbu a specifický životní styl.
Sama Církev adventistů sedmého dne uvádí:
„E. G. Whiteová měla v roce 1863 vidění o zdravotní reformě. Adventisté se měli stát průkopníky zdravého životního stylu, vyváženého programu a přírodních léčebných prostředků. Později také zdůrazňovala propojení duchovního, duševního a tělesného zdraví a rozvoje.“
Zdroj: Dnešek v biblické perspektivě
Biblický pohled na adventistické učení o zdravé stravě:
1. Když se péče o tělo stane náboženským systémem
Bible neučí, že má křesťan přijmout rozsáhlý náboženský systém stravovacích příkazů, zákazů a pravidel. Neučí vegetariánství jako podmínku duchovní zralosti, nepřikazuje zákaz určitých potravin ani nepředkládá žádnou zvláštní „svatou dietu“. Nikde nenajdeme učení, že křesťan musí dodržovat určitý jídelníček, aby byl před Bohem čistší, svatější nebo duchovně vyspělejší.
To samozřejmě neznamená, že Bible nezná půst. Půst je v Bibli legitimní duchovní praxe, při níž se člověk na určitou dobu zříká jídla nebo určitého druhu jídla a obrací svou pozornost k Bohu, modlitbě, pokání nebo hledání Jeho vůle. Půst však není trvalým systémem stravovacích předpisů a sám o sobě z člověka nedělá duchovně vyššího člověka.
Samotné rozhodnutí jíst určitým způsobem ještě není problém. Problém nastává ve chvíli, kdy se z osobní volby nebo zdravotního doporučení vytvoří náboženské měřítko duchovnosti. Jakmile se začne tvrdit, že člověk, který systematicky nejí určité potraviny, dodržuje zvláštní zdravotní zásady nebo má určitý jídelníček, dosahuje vyšší duchovní úrovně než ostatní, vzniká učení, které Bible nezná. Jde o satanovo učení, které odvádí pozornost od skutečného základu křesťanské víry – od Ježíše Krista.
Ježíš před podobným jednáním důrazně varoval:
„Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.“
Bible 21, Marek 7,7
2. Vegetariánství není evangelium
Adventistické učení představuje vegetariánství jako původní Boží ideál a dokonce jako vyšší stupeň poslušnosti Bohu. Takový pohled však nemá oporu v Nové smlouvě. Bible nikde neučí, že křesťan, který nejí maso, žije lepším duchovním životem. Naopak apoštol Pavel ukazuje, že odmítání masa je projev slabší víry:
„Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.“
ČSP, Římanům 14,2
Apoštol Pavel zároveň ukazuje, že křesťané nemají vytvářet duchovní zákony založené na tom, co člověk jí nebo nejí. V otázce masa Pavel neustanovuje zákaz, ale naopak učí svobodu křesťana, který není posuzován podle svého jídelníčku:
„Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.“
Bible 21, 1. Korintským 10,25-28
Po globální potopě Bůh sám dovolil člověku konzumovat maso:
„Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny.“
Bible 21, Genesis 9,3
Tento verš jasně ukazuje, že konzumace masa sama o sobě není hříchem ani překážkou vztahu s Bohem. Bůh zde člověku výslovně dovoluje přijímat všechny zvířata jako potravu. Text zároveň nikde netvrdí, že před potopou bylo jedení masa zakázáno. Bible neříká, že člověk před potopou maso nejedl, ani že by konzumace masa byla morálně závadná. Pouze ukazuje, že po potopě Bůh toto oprávnění člověku jednoznačně udělil.
Později Bůh ustanovil rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty v rámci smlouvy s izraelským národem. Tyto předpisy však byly součástí starosmluvního systému a nebyly dány jako univerzální křesťanský zákon pro všechny národy.
Nová smlouva ukazuje, že příchodem Krista křesťan není pod starosmluvními předpisy o čistých a nečistých pokrmech. Pavel výslovně odmítá, aby byl křesťan posuzován podle toho, co jí nebo nejí. Starosmluvní předpisy o jídle byly součástí staré smlouvy a ukazovaly dopředu ke Kristu, který je jejich naplněním. Vytvářet z jídla duchovní zákon, podmínku přijetí Bohem nebo měřítko křesťanské svatosti znamená vracet se pod to, co Kristus naplnil.
„Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.“
Bible 21, Koloským 2,16-17
Ježíš sám zdůraznil, že skutečný problém člověka není v tom, co přijímá do žaludku, ale v hříšném stavu jeho srdce:
„Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“
Bible 21, Matouš 15,11
Kristus nepřišel založit náboženství správného jídelníčku ani systém potravinových zákazů. Nepřišel změnit člověka pomocí diety, ale zachránit ho z hříchu svou obětí na kříži.
3. Nebezpečí povýšení stravy na duchovní měřítko
Biblickým problémem není zdravá strava sama o sobě. Křesťan může rozumně pečovat o své zdraví a vyhýbat se tomu, co mu škodí. Problém nastává ve chvíli, kdy se osobní rozhodnutí promění v duchovní požadavek a lidský jídelníček začne být vydáván za Boží měřítko.
Apoštol Pavel varuje před náboženskými systémy, které staví duchovní život na lidských předpisech, zákazech a tělesné disciplíně:
„Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě: toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? To se týká vesměs věcí, které jsou spotřebováním určeny k zániku — jsou to lidské příkazy a nauky. Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení těla.“
ČSP, Koloským 2,20–23
Tento text ukazuje, že samotné zákazy, přísná pravidla a tělesná omezení nemohou člověka učinit duchovně čistším ani bližším Bohu.
Následující verš je přímý protiklad každého systému, který staví duchovní život na jídelníčku:
„Boží království přece není jídlo a pití, nýbrž spravedlnost a pokoj a radost v Svatém Duchu.“
Pavlíkův studijní překlad, Římanům 14,17
Když člověk začne věřit, že čistší strava znamená vyšší duchovní stav, dostává se nebezpečně blízko zákonictví. Člověk pak může začít důvěřovat svému jídelníčku místo Kristu.
4. Nová smlouva varuje před náboženskými zákazy konzumace zvířecího masa
Nová smlouva přímo varuje před učením, které zakazuje jezení masa:
„Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. Prolhaní pokrytci s ocejchovaným svědomím budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil.“
Bible 21, 1. Timoteovi 4,1–3
Pavel říká, že ti, kteří zakazují manželství (například povinný celibát) a nařizují zdržovat se masových pokrmů, naslouchají bludným duchům a učením démonů. Toto varování se dotýká každého učení, které vytváří duchovní pravidla, jež Bůh nepřikázal, například povinného celibátu v Římsko-katolické církvi nebo náboženského důrazu na zákaz určitých pokrmů u adventistů. Právě zde vidíme jasný odkaz na dva mimořádně nebezpečné (falešné) náboženské systémy – Římsko-katolickou církev a Církev adventistů sedmého dne.
K tomu nutno dodat, že stejný princip lze nalézt i v mnoha okultních a esoterických směrech. Také zde se často tvrdí, že odmítání masa, zvláštní způsob stravování, tělesná očista nebo různé zákazy vedou k vyššímu duchovnímu stavu. Člověk je přesvědčován, že právě prostřednictvím těchto praktik se stává duchovně čistším, vyspělejším nebo bližším „vyšší duchovní realitě“. Podobné myšlenky lze nalézt například u Rudolfa Steinera (1861–1925), kde je strava spojována nejen se zdravím, ale také s duchovním rozvojem člověka.
5. Ellen G. White
Zásadní otázkou adventistického systému není pouze strava, ale především zdroj jeho autority. Velká část adventistického učení o zdraví, životním stylu i dalších oblastech vychází ze spisů Ellen G. White, kterou adventisté považují za prorockou autoritu.
Ellen G. White tvrdila, že přijímala božská zjevení a vidění. Jenže během některých vidění upadala do transu, měla otevřené oči a po určitou dobu údajně vůbec nedýchala. Tyto mimořádné fyzické projevy byly předkládány jako důkaz nadpřirozeného původu jejích vidění. Bible však nikde neučí, že pravost proroka lze poznat podle transu, neobvyklých tělesných projevů nebo jiných nadpřirozeně působících jevů. Naopak Písmo zdůrazňuje sebeovládání jako ovoce Ducha (Galatským 5,22–23).
Jestliže nějaké učení není založeno na Bibli, musí být odmítnuto. Žádný člověk, žádná vize ani žádné údajné proroctví nemůže mít autoritu nad Božím slovem ani mu odporovat.
Jak bylo ukázáno výše, některá učení připisovaná Ellen G. White nejsou v souladu s biblickým učením, ale naopak k Božímu slovu přidávají lidské požadavky, zákazy a omezení. Nemohou proto být přijímána jako Boží zjevení, ale musí být odmítnuta jako démonické a falešné učení.
Bible dává jasné varování:
„Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“
Bible 21, 1. Jan 4,1„Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!“
Bible 21, Galatským 1,8
6. Když se zdraví a strava stanou modlou
Péče o zdraví sama o sobě není hříchem. Bible neodsuzuje péči o tělo ani zodpovědný životní styl. Nebezpečí však nastává ve chvíli, kdy se zdraví, tělesná čistota nebo stravovací pravidla stanou hlavní prioritou člověka.
Doporučený článek k prostudování: Křesťan a zdravý životní styl: Když se péče o zdraví změní v posedlost
Člověk si totiž může vytvořit modlu (svého vlastního boha) i z něčeho, co je samo o sobě dobré, například z vlastního těla, zdraví, dokonalé životosprávy nebo náboženských pravidel. Takový člověk uctívá stvoření místo Stvořitele.
Apoštol Pavel varuje:
„Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci,“
Bible 21, Filipským 3,18-19
Výraz „břicho“ zde není pouze odkazem na samotné jídlo, ale představuje člověka ovládaného tělesnými žádostmi, sobectvím a zaměřením na pozemské věci. To lze vztáhnout i na situaci, kdy se zdraví, strava a péče o tělo stanou vysokou životní hodnotou.
Pokud člověk začne věřit, že jeho duchovní hodnota závisí na tom, co jí, jak dokonale dodržuje zdravotní pravidla nebo jak čistý životní styl vede, dostává se do nebezpečí zákonictví a modlářství. Tělo, o které se má člověk moudře starat, se totiž nikdy nemůže stát zdrojem spásy ani měřítkem pravé duchovnosti. Každé lidské tělo nakonec podléhá smrti a zkáze, zatímco věčný život je pouze v Ježíši Kristu.
Bible jasně ukazuje, že modlářství patří mezi závažné hříchy, které člověka oddělují od Boha:
„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Bible 21, Zjevení 21,8
Závěr
Péče o zdraví sama o sobě není hříchem. Bible neodsuzuje odpovědný životní styl, rozumnou životosprávu ani snahu chránit své tělo. Problém však nastává tehdy, když se z péče o zdraví vytvoří náboženský systém, který určuje duchovní hodnotu člověka podle toho, co jí, čemu se vyhýbá a jak dokonale dodržuje určitá pravidla.
Právě zde se nachází zásadní problém adventistického důrazu na zdravotní reformu. To, co může být osobní volbou bez duchovních důsledků, se v adventistickém prostředí často stává součástí duchovního obrazu poslušnosti Bohu. Strava, odmítání určitých potravin a specifický životní styl získávají význam, který jim Nová smlouva nepřisuzuje.
Stejný princip se týká také adventistického důrazu na zachovávání sedmého dne – soboty. Skutečný Boží odpočinek však není pouze otázkou jednoho dne v týdnu, ale jeho naplněním v Kristu. Nejde o dodržování určitého náboženského předpisu, ale o trvalý stav člověka, který přestal spoléhat na sebe sama a nalezl svůj nepřetržitý pokoj a spočinutí v Bohu.
Doporučené kázání k prostudování: Cílem stvoření je nepřetržitý odpočinek v Bohu
Nebezpečí každého náboženského zákonictví spočívá v tom, že odvádí pozornost od Krista k člověku samotnému – k jeho výkonům, disciplíně a schopnosti dodržovat pravidla. Tam, kde se zdraví stane měřítkem duchovnosti a strava nástrojem posuzování druhých, už nejde pouze o životní styl, ale o zákonictví a modloslužbu. A právě proti těmto dvěma věcem Nová smlouva velmi důrazně varuje.
Adventismus proto musí být poměřován stejným měřítkem jako každé jiné učení: autoritou Božího slova. Žádná tradice, žádný náboženský systém ani žádný člověk nesmí přidávat k evangeliu další podmínky, které Bůh nestanovil. Právě k tomu však v adventismu dochází.
Proto musí zůstat každý den jediným středem křesťanské víry Ježíš Kristus. Ne strava, ne zdravotní reforma, ne Ellen G. White, žádný jiný člověk ani žádný náboženský systém. Protože pouze Pán Ježíš Kristus je cesta, pravda a život.
Amen.