Je zvedání rukou při modlitbě biblickou povinností, nebo jen dobrovolným projevem víry? Apoštol Pavel mluví o „svatých rukou bez hněvu a sváru“, ale tento verš neustanovuje nový náboženský obřad. Článek vysvětluje, proč Bůh nehledí pouze na vnější gesto, ale především na stav srdce, a proč z dobrovolných biblických projevů nelze vytvářet lidské zákony.
Zvedání rukou není nový zákon
Apoštol Pavel napsal:
„Chci tedy, aby se muži modlili na každém místě, pozvedajíce svaté ruce bez hněvu a sváru.“
ČSP, 1. Timoteovi 2,8
Přesto někteří křesťané z tohoto verše vytvářejí nový náboženský zákon. Tvrdí, že správný křesťan se musí modlit se zvednutýma rukama, a kdo to nedělá, je méně duchovní, neposlušný Bohu nebo dokonce žije v hříchu. Jenže Pavel nic takového nikdy nenapsal. Z biblického doporučení udělali lidské přikázání a z dobrovolného gesta měřítko duchovnosti. Právě tak vzniká zákonictví – tam, kde Bůh ponechal svobodu, člověk vytváří povinnost.
Pavel neustanovil nový obřad
Stejně jako Ježíš při umývání nohou ani Pavel zde nezakládá nový náboženský rituál. Jeho důraz neleží na poloze rukou, ale na stavu srdce. Všimněme si, že Pavel nepíše pouze o rukou, ale o „svaté ruce bez hněvu a sváru“. V Bibli ruce často symbolizují lidské jednání (Žalm 24,3-4 atd.). Nejde tedy především o fyzické gesto, ale o život očištěný od hněvu, nenávisti a sporů.
Doporučený článek k prostudování: Ustanovil Ježíš mytí nohou jako povinný obřad?
Člověk může mít ruce vysoko nad hlavou a přitom být plný pýchy, neodpuštění, zloby nebo pokrytectví. Může se dokonce modlit jen proto, aby ho druzí viděli a považovali za duchovního. Taková modlitba není Bohu milejší jen proto, že jsou ruce zvednuté. Bůh nehledí na vnější gesto, ale na stav srdce a opravdovost člověka před ním.
„Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“
Bibler 21, Matouš 6,5-6
Stejný princip jako u dalších rituálů
Stejný problém vidíme i u dalších náboženských praktik. Ježíš při mytí nohou dal učedníkům příklad pokory a služby, přesto někteří z tohoto příkladu vytvořili povinný obřad, který má být závazný pro všechny křesťany. Stejná chyba se opakuje i dnes. Z biblického popisu, doporučení nebo symbolického jednání se vytváří nový náboženský zákon. Tam, kde Písmo ponechává svobodu, člověk zavádí povinnost.
Stejný přístup vidíme také u otázky zahalování žen. Někteří vykládají Pavlova slova v 1. Korintským 11 jako univerzální příkaz, který zavazuje všechny křesťanky všech dob nosit pokrývku hlavy. Nový zákon však nikde neučí, že žena bez šátku žije v hříchu nebo že je neposlušná Kristu. Stejně tak Písmo nikde neříká, že muž, který se při modlitbě nemodlí se zvednutýma rukama, neposlouchá Boha. Samotný závěr pasáže o šátcích navíc ukazuje, že Pavel nechtěl z této otázky vytvořit nový všeobecný zákon:
„Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.“
Bible 21, 1. Korintským 11,16
Doporučený článek k prostudování: Co znamená zahalování žen v 1. Korintským 11?
Pozor na dvojí metr! Je nutné používat stejný princip výkladu ve všech případech. Pokud někdo vezme jeden biblický příklad a udělá z něj závazný zákon pro všechny křesťany všech dob, musí být připraven stejným způsobem posuzovat i ostatní podobné události v Písmu. Nelze vybrat jednu praxi, prohlásit ji za povinný křesťanský příkaz, a zároveň u jiných podobných příkladů tvrdit, že šlo pouze o konkrétní situaci nebo vyjádření určitého principu. Takový přístup není poctivé hledání Boží vůle, ale přizpůsobování výkladu vlastním přesvědčením (výklad těla, ne z Ducha). Boží slovo nesmí být ohýbáno podle toho, co se nám hodí, zatímco stejné měřítko odmítáme použít tam, kde by nám nevyhovovalo.
Popis prvních křesťanů není automaticky nový zákon
Podobný princip vidíme i ve Skutcích apoštolů:
„Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.“
Bible 21, Skutky 2,44–45
Někteří by mohli tento text použít stejným způsobem jako zvedání rukou a tvrdit: „Každý pravý křesťan musí prodat svůj majetek a všechno mít společné.“ Jenže takový výklad by neodpovídal celému svědectví Nové smlouvy.
Bible zde popisuje, jak první křesťané v Jeruzalémě reagovali na konkrétní situaci. Byli naplněni láskou, jednotou a ochotou pomáhat potřebným. Nešlo však o zavedení povinného ekonomického systému pro všechny věřící.
Důkaz vidíme například u Ananiáše a Safiry:
„Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
Bible 21, Skutky 5,4
Apoštol Petr jim neřekl, že byli povinni svůj majetek prodat. Jejich hříchem nebylo to, že si část majetku ponechali, ale že lhali Bohu. To ukazuje důležitý princip: popis určitého jednání ještě neznamená ustanovení zákona.
Stejně jako první křesťané dobrovolně sdíleli svůj majetek z lásky, mohou dnes věřící dobrovolně zvedat ruce při modlitbě z úcty a vděčnosti. Ale ani jedno se nesmí změnit v lidské přikázání, které Bůh nestanovil.
Bůh hledí na srdce, ne na polohu rukou
Biblická modlitba může probíhat ve stoje, vsedě, vkleče, s pozvednutýma rukama i bez nich. V Písmu nacházíme všechny tyto postoje. Nikde však Nová smlouva neprohlašuje, že jediná správná modlitba je se zdviženýma rukama. Když někdo zvedá ruce z radosti, úcty nebo vděčnosti Bohu, je to krásný dobrovolný projev víry. Když ale začne tvrdit, že každý křesťan musí dělat totéž, překračuje to, co Písmo skutečně říká.
Nevytvářejte z lidských výkladů Boží přikázání
Ježíš varoval:
„Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.“
Bible 21, Matouš 15,9
Apoštolové zároveň prohlásili:
„Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi.“
Bible 21, Skutky 15,28-29
Proto není správné vytvářet z dobrovolných biblických gest závazné náboženské zákony. Stejně jako mytí nohou nebo zahalování žen šátkem ani zvedání rukou při modlitbě není v Nové smlouvě stanoveno jako povinnost. Kdo z doporučení udělá přikázání, ukládá lidem břemeno, které jim Bůh nikdy neuložil.
Amen.