Jaký je původ vánočního stromku a jaký je skutečný význam Vánoc? Co je advent a co symbolizuje adventní věnec? Seznamte se s původem adventních a vánočních tradic, jejich historickým vývojem a vztahem k biblickému učení. Zjistěte, zda mají advent, Vánoce, zapalování svíček a zdobení vánočního stromku oporu v Bibli, jak souvisejí s pohanskými zvyky a proč je důležité rozlišovat mezi lidskými náboženskými tradicemi a tím, co skutečně učí Bible.
Advent
Advent je podle tradice období čtyř nedělí před Vánocemi. K jeho nejznámějším symbolům patří adventní věnec, který je také jednou z nejoblíbenějších vánočních dekorací. Slouží k symbolickému odpočítávání čtyř adventních týdnů, které předcházejí Vánocům.
Adventní věnec má obvykle podobu kruhu z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi. První svíce se zapaluje na první adventní neděli a každou další neděli se zapaluje další svíce. Někdy se doprostřed věnce umisťuje také pátá, zpravidla bílá svíce, která má symbolizovat Ježíše Krista. Tato svíce se obvykle zapaluje na Štědrý den po západu slunce.
Kde se vzala tradice adventu a Vánoc?
Mnoho lidí si advent, zapalování svíček na adventním věnci a slavení Vánoc automaticky spojuje s křesťanstvím. Samotné používání náboženských symbolů však ještě neznamená, že jde o biblické učení. Ani tvrzení, že adventní svíce nějak navazují na židovskou Chanuku, z těchto zvyků nedělá biblickou křesťanskou praxi. Chanuka je židovský svátek, který připomíná znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu; v biblickém kánonu však mezi ustanovené svátky Izraele nepatří (jde o nebiblický svátek).
Advent ani Vánoce nemají oporu v biblickém příkazu, aby je křesťané slavili. Bible neurčuje datum narození Ježíše Krista a neříká, že se narodil 25. prosince. Přesné datum Jeho narození neznáme. Nelze proto vydávat 25. prosinec za prokazatelné výročí Kristova narození ani tvrdit, že adventní období ustanovil Bůh.
Slovo advent pochází z latinského adventus, tedy „příchod“. Dnes se jím označuje období, během něhož se podle náboženské tradice lidé připravují na Vánoce a připomínají si očekávání Kristova příchodu. Jenže náboženská tradice není totéž co Boží přikázání. To, že nějaký zvyk používá jméno Ježíše Krista, ještě nedokazuje, že pochází od něj nebo že jej apoštolové předali církvi.
Ježíš Kristus svým učedníkům přikázal, aby si jej připomínali při Večeři Páně (Lukáš 22,19; 1. Korintským 11,23–26). Nikde však nepřikázal slavit své narozeniny, zapalovat adventní svíce ani zdobit vánoční stromek. Křesťané mají bdít a očekávat Kristův druhý příchod každý den, nikoli pouze během několika týdnů v prosinci. Ježíš své učedníky vyzýval k bdělosti, protože nevědí, kdy jejich Pán přijde (Matouš 24,42–44).
Advent a Vánoce jsou součástí historicky vzniklé náboženské tradice, nikoli svátky ustanovenými v Nové smlouvě. Jejich dnešní podoba je spojena zejména s vývojem západního křesťanství a římskokatolické liturgie. Pokud někdo tvrdí, že jde o Bohem přikázané slavení, měl by takové tvrzení doložit Písmem, nikoli pouze odkazem na dlouhou tradici.
A co vánoční stromek? Ani ten nemá žádné biblické ustanovení. Jeho dnešní vánoční podoba se rozšířila v Evropě až v pozdějších staletích. Tvrzení, že vánoční stromek pochází z dávného Babylona nebo že jeho původním účelem bylo odhánět zlé duchy, se sice objevují, ale bez spolehlivých historických důkazů je nelze vydávat za prokázaná fakta. To však nic nemění na podstatě problému: vánoční stromek, adventní věnec ani zapalování svíček nejsou příkazy Ježíše Krista nebo apoštolů.
Rozhodující otázkou tedy není, jak dlouho se určitý zvyk dodržuje, kolik lidí jej považuje za křesťanský nebo jak vznešeně se vysvětluje jeho symbolika. Rozhodující je, zda jej skutečně učí Bible. Křesťan nemá zaměňovat lidské tradice za Boží přikázání ani automaticky považovat náboženský zvyk za správný jen proto, že se předává z generace na generaci.
„marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘
Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“
A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!“
ČEP, Marek 7,7-9
Advent, Vánoce a magie
Velký pozor na to, aby se z vánočních tradic, jako je rozsvěcení vánočního stromku nebo zapalování svíček na adventním věnci, nestávaly magické rituály. Rozhodující není samotná svíce, věnec nebo oheň, ale význam, který jim člověk přisuzuje, a to, co od nich očekává.
Věnec jako dekorace, běžná svíce ke svícení nebo vonná svíčka samy o sobě nejsou magií. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk věří, že zapálená svíce nadpřirozeně zajistí pokoj a pohodu v domě, ochrání rodinu před problémy nebo odežene zlé duchy. Přisuzovat předmětům a úkonům nadpřirozenou moc je něco jiného než používat je jako obyčejnou dekoraci. Takové jednání může přecházet do magie a okultismu.
V různých okultních praktikách se svíce, oheň, kruhy a další předměty používají jako součást rituálů, kterým účastníci přisuzují duchovní nebo magický význam. To ale neznamená, že každá zapálená svíce nebo každý kruhový věnec má okultní původ. Nelze zaměňovat obyčejné použití ohně s rituálem, při němž člověk očekává nadpřirozený účinek.
Stejně tak je třeba odmítnout tvrzení, že každý zelený věnec se svícemi představuje prastarý pohanský rituál nebo že zapalování ohně automaticky souvisí se satanismem. Satanisté a okultisté sice při některých rituálech používají oheň a svíce, ale samotná přítomnost ohně ještě z běžného vánočního zvyku nedělá satanistický obřad.
Z biblického hlediska je podstatné, aby člověk nehledal ochranu ani duchovní moc v předmětech a rituálech. Bible varuje před věštěním, čarodějnictvím a dalšími praktikami spojenými s okultismem (5. Mojžíšova 18,10–12; Galatským 5,19–21).
Křesťan nemá pověrám přisuzovat duchovní moc ani nahrazovat důvěru v Boha magickými úkony. Svíce může obyčejně svítit a věnec může být dekorací. Jakmile se však z jejich zapalování stane pokus ovlivnit nadpřirozené síly, nejde už jen o vánoční výzdobu.
Závěr
To, že se určitá tradice po staletí vydává za křesťanskou, ještě neznamená, že pochází od Boha. Adventní věnec, vánoční stromek ani slavení Vánoc 25. prosince nejsou ustanoveny v Bibli jako povinnost pro Kristovy učedníky. Přesto se tyto zvyky často považují za samozřejmou součást křesťanské víry, aniž by lidé zkoumali jejich původ a porovnávali je s Božím slovem.
Je však nutné rozlišovat mezi tím, co Bible skutečně říká. Ne všechno, co není v Bibli přikázáno, je automaticky hříchem. Problém nastává tehdy, když lidé povyšují lidské tradice na Boží ustanovení, přisuzují předmětům magickou moc nebo zaměňují vnější náboženské úkony za skutečnou víru.
Ježíš Kristus varoval před náboženskými tradicemi, které vytlačují Boží slovo: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice“ (Marek 7,8). Tato slova jsou výzvou ke zkoumání vlastní víry, nikoli k bezmyšlenkovitému přebírání zvyků jen proto, že je dodržuje většina společnosti.
Skutečná otázka tedy nezní, zda jsou advent a Vánoce oblíbené, krásné nebo hluboce zakořeněné v naší kultuře. Otázka zní, zda člověk následuje Ježíše Krista podle Božího slova, nebo zda dává přednost lidským tradicím. Křesťanská víra nestojí na adventních svících, vánočním stromku ani na dodržování prosincových obřadů, ale na Kristu, Jeho učení, smrti a vzkříšení.
Amen.