Kazatel nemá Boží pravdu změkčovat jen proto, aby se lidem dobře poslouchala. Nemá pravdu přizpůsobovat jejich pocitům, aby nikoho neurazil a neztratil posluchače. Má kázat Boží slovo takové, jaké je – bez kompromisů, bez přikrášlování a bez strachu z odmítnutí. I když usvědčuje, bolí a některé lidi rozzlobí. Pravda se nemění jen proto, že ji někdo nechce slyšet.
Káže tvrdě, ale káže podle Bible
Někomu se nelíbí, když se Boží slovo káže příliš tvrdě. Říká: „On káže moc ostře.“ Jenže otázkou není, zda je kázání příjemné. Otázkou je, zda je biblické.
Boží slovo člověka někdy potěší, povzbudí a utěší. Jindy ho však tvrdě usvědčí z hříchu, odhalí jeho neposlušnost a vyzve ho k pokání. To může být nepříjemné, ale nepříjemnost ještě neznamená, že je kázání špatné nebo dokonce falešné. Pravda se neměří podle toho, jak příjemně zní, ale podle Božího slova. Měřítkem pravdy pro křesťana nesmí být rétorické schopnosti kazatele, jeho milé chování, lidský názor, emoce ani to, co chce slyšet. Měřítkem pravdy je Boží slovo.
Doporučený článek k prostudování: Falešné učení v křesťanství – nenechte se oklamat milými a hodnými lidmi
„Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování, k výchově, jež je v spravedlnosti,“
Pavlíkův studijní překlad, 2. Timoteus 3,16
Bible tedy není pouze knihou povzbuzení. Je také knihou usvědčení. Pokud kazatel věrně hlásá Boží slovo, nemůže jeho kázání vždy znít příjemně. Pravda někdy bolí právě proto, že odhaluje něco, co člověk nechce vidět.
Není proto v pořádku odmítnout biblické kázání pouze proto, že je „tvrdé“. Člověk by se měl ptát: „Je to skutečně podle Bible?“ Pokud ano, problém není v kazateli, ale v tom, že Boží slovo zasáhlo hřích, který si člověk nechce přiznat.
V Božím slovu stojí:
„Hlásej slovo, naléhej při příležitosti i mimo příležitost, usvědčuj, kárej, povzbuzuj ve vší shovívavosti a nauce“
Pavlíkův studijní překlad, 2. Timoteus 4,2
Usvědčování tedy není opakem biblického kázání. Je jeho součástí.
Kázat neředěné Boží slovo je kriticky důležité
Kazatel nemá a nesmí Boží slovo změkčovat jen proto, aby nikoho neurazil. Nesmí být „lechtačem sluchu“, který lidem říká přesně to, co chtějí slyšet – že Bůh je jen láska, že bez pokání přijme i homosexuály, že máš nárok být bohatý, že brzy přijde nějaké obrovské náboženské probuzení atd.
„Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svou službu.“
Bible 21, 2. Timoteus 4,3-5
Kazatel nemá a nesmí zamlčovat satana, jeho anděly, hřích, Boží soud, pokání ani Boží požadavky jen proto, aby lidé odcházeli spokojení. Má otevřeně mluvit o smilstvu, sexuálním životě mimo manželství, homosexualitě, LGBT ideologii, cizoložství, lži, nenávisti, chamtivosti i dalších hříších. Má také jasně říct, že člověk, který žije v hříchu a nečiní z něj pokání, nezdědí Boží království a skončí v ohnivém jezeře.
Pavel o tom mluví velmi jasně i ke křesťanům:
„Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.“
Bible 21, 1. Korinstkým 6,9-10
Právě v tom je skutečná láska. Neříkat člověku v hříchu, že je všechno v pořádku. Nechlácholit ho falešnou nadějí. Neumlčovat Boží pravdu, aby se cítil dobře. Láska varuje před nebezpečím a vede člověka k pokání, protože nechce, aby hříšník zahynul a skončil v ohnivém jezeře.
Stejně tak musí kazatel varovat před falešným učením, falešnými proroky, překrouceným evangeliem, falešnými církvemi a falešnými duchy. Musí jasně říct, že tam, kde se hlásá falešné učení, jiné evangelium (např. evangelium prosperity), nemá křesťan zůstávat. Nemá takovou církev omlouvat, tolerovat ani se tvářit, že na tom nezáleží. Má ji opustit.
Kazatel nemá mlčet tam, kde Bible varuje.
„Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“
ČEP, Matouš 7,15„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Bible 21, Římanům 16,17
Úkolem kazatele není získávat oblibu ani říkat lidem to, co chtějí slyšet. Je povolán mluvit pravdu bez obalu a bez strachu z lidského odmítnutí. Kazatel není povolán kázat lidské představy, ale Boží slovo. Má kázat neředěné evangelium – bez kompromisů, bez zjemňování, bez přizpůsobování a bez zbabělého mlčení tam, kde Bible mluví jasně.
Proto když někdo řekne: „Kážeš tvrdě“ není to samo o sobě žádný argument. Rozhodující otázka zní: „Kážeš skutečně podle Bible?“ Jestli ano, pak člověka neusvědčuje kazatel. Usvědčuje ho Boží slovo.
Kazatel nemá být bázlivým člověkem
Kazatel nemůže být bázlivým člověkem, který se bojí říct lidem nepříjemnou pravdu. Má se bát Boha více než lidí a věrně hlásat Jeho Slovo, i když to přinese odpor, výsměch nebo odmítnutí. Bázlivost není omluva ani slabost, kterou lze přehlížet. Je to hřích, před kterým Bible důrazně varuje. Kdo se ze strachu před lidmi staví proti Boží pravdě a nečiní z toho pokání, čeká ho Boží soud.
„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Bible 21, Zjevení 21,8
Ježíš kázal tvrdě
Ježíš také kázal tvrdě. Nezměkčoval pravdu jen proto, aby byl oblíbený, nikoho neurazil nebo si získal větší zástup. Říkal lidem pravdu o hříchu, pokání, soudu i Božím království – bez kompromisů a bez přikrášlování.
„Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou tvrdá slova. Kdo to může pochopit?“
Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.“
Bible 21, Jan 6,61-66
Jeho slova byla někdy velmi tvrdá. Mnozí je odmítli, protože nechtěli slyšet pravdu, která usvědčuje z hříchu. Někteří ho dokonce chtěli zabít. Ježíš přesto neustoupil a nezačal své poselství upravovat podle toho, co lidé chtěli slyšet.
„Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha.“
Bible 21, Jan 8,40„Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili. Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.“
Kralická, Jan 11,53-54
Kdo je povolán kázat jako Ježíš, nemůže Boží slovo změkčovat jen proto, aby byl přijatý a oblíbený. Pravda zůstává pravdou, i když bolí a lidé ji odmítají.
Důležité upozornění na závěr
Není správné chtít kázat jen z vlastního přesvědčení nebo z lidské touhy stát před lidmi, mluvit o Bohu a získat postavení kazatele. Člověk nemá do této služby vstupovat z vlastní vůle, ale musí být kázání povolán Bohem a nechat se vést Duchem, ne tělem. Kazatel nesmí kázat z tělesné touhy po uznání, obdivu, moci, vlivu, penězích nebo vlastním prospěchu. Kdo káže z těla, může místo Boží pravdy šířit vlastní názory, lidské představy a dokonce i blud.
Bible před tělesnou touhou stát se učitelem velmi vážně varuje. Jakub upozorňuje, že učitelé budou čelit přísnějšímu Božímu soudu a odsouzení:
„Nechtějte mnozí být učiteli, moji bratři; vězte, že se nám dostane těžšího rozsudku“
Pavlíkův studijní překlad, Jakub 3,1
Kázat Boží slovo není způsob, jak si uspokojovat vlastní ego, hledat dobrý pocit z kázání, budovat vlastní jméno, vlastní slávu nebo dokonce vlastní firmu. Není to cesta k penězům, moci ani osobnímu prospěchu. Kázání není prostředek k vyvyšování sebe sama. Je to vážná odpovědnost před Bohem.
Amen.