Co když církev, kterou navštěvuješ, ve skutečnosti hlásá falešné evangelium? Bible varuje, že samotný název „křesťanská církev“, používání jména Ježíše Krista ani pravidelná účast na bohoslužbách nejsou zárukou, že je vše před Bohem v pořádku. Jak poznat falešné učení, co říká Bible o církvi, která překrucuje evangelium, a má křesťan v takovém společenství zůstat? Tento článek přináší biblické varování a otázky, které by si měl položit každý, komu záleží na pravdě Božího slova.
Navštěvuješ falešnou církev? Nejsi v bezpečí jen proto, že se nazývá „křesťanskou“
Mnoho lidí si myslí, že pokud chodí do církve, zpívají chvály, poslouchají kázání a používají jméno Ježíše Krista, musí být všechno v pořádku. Jenže Bible takovou jistotu člověku nedává.
„Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane“, vejde do království Nebes…“
ČSP, Matouš 7,21„Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají.“
ČEP, Titus 1,16
Ne každé společenství, které se označuje za křesťanské, skutečně věrně následuje Krista. Ne každý kazatel učí pravdu. A ne všechno, co zní duchovně, pochází od Boha.
Pavel velmi tvrdě varoval před těmi, kteří hlásají jiné evangelium:
„Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!“
Bible 21, Galatským 1,8
Toto je mimořádně vážné varování před překroucením evangelia. Kdo hlásá jiné evangelium, nestaví se pod Boží přízeň, ale vystavuje se Božímu prokletí a soudu. Pavel zde nevyslovuje přání osobní pomsty. Oznamuje Boží soud nad tím, kdo hlásá jiné evangelium. Výraz „ať je proklet“ rozhodně neznamená, že máme člověku sami přivolat nějakou pozemskou pohromu (jak někteří učí, např. John Ramirez). Boží prokletí označuje stav oddělení od Boží ochrany a požehnání. Bible přitom popisuje různé důsledky Božího soudu a neposlušnosti: těžkosti a neúspěch, strach, nemoci, neklid a nejistotu, rozvrat a problémy ve vztazích nebo jiné životní trápení. To však neznamená, že každý člověk, kterému se nedaří, je automaticky Bohem prokletý. Kniha Jób jasně ukazuje, že člověk může těžce trpět, aniž by jeho utrpení bylo přímým důkazem osobního hříchu. Boží prokletí však může vyústit v Boží soud. Příkladem je varování, které Kristus předává církvi v Pergamu. Ve Zjevení 2,20-23 čteme o ženě označené jako Jezábel, která sváděla Boží služebníky k smilstvu a modlářství. Tento text je mimořádně vážným varováním pro každého, kdo svádí druhé k hříchu a falešnému učení. Kristus nejprve dává prostor k pokání, ale pokud člověk své jednání odmítá opustit, přichází tvrdý Boží soud. Bible tedy neříká, že máme falešné učitele sami proklínat. Máme je rozpoznávat, odmítat jejich falešné učení a oddělit se od nich. Soud však patří Bohu. A Boží soud není prázdná hrozba.
Bible proto přikazuje:
„vše však ověřujte: správné podržujte, každého druhu špatnosti se straňte.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Tesalonickým 5,21-22
Název „křesťanská“ nikoho před Bohem nezachrání. Pokud je v církvi hlásáno jiné evangelium, nejde o maličkost, kterou můžeš ignorovat jen proto, že tam máš přátele, rodinu nebo jsi tam strávil mnoho let. Pravda má větší cenu než loajalita k jakémukoli lidskému společenství.
Pod Božím soudem
Galatským 1,8 představuje jedno z nejtvrdších varování v celé Nové smlouvě namířené proti jakékoliv manipulaci s křesťanským učením. Pavel v tomto textu staví čistotu evangelia nad jakoukoliv lidskou autoritu, tradici nebo dokonce autoritu nebeských bytostí a zcela nekompromisně odmítá jakékoliv úmyslné pozměňování Bible. Kdo falšuje nebo překrucuje toto jádro křesťanské víry, vystavuje se přímému Božímu soudu a kletbě, protože pravost evangelia je naprosto neměnná a nedotknutelná.
Církve, které vědomě hlásají jiné evangelium, se stavějí pod Boží prokletí. Stejnému vážnému nebezpečí se vystavuje i každý, kdo takovou církev vědomě navštěvuje a setrvává v ní.
Co má udělt, když pozná, že určité učení odporuje Božímu slovu?
Když člověk zjistí, že učení jeho církve nebo společenství odporuje Bibli, stojí před zásadní životní volbou. Bude dál dávat přednost pohodlí, dlouholetým zvykům, loajalitě k lidem, kteří jsou možná milí a ochotní, a argumentu, že „tolik lidí přece nemůže být vedeno špatně“, nebo bezpodmínečně poslechne Boží pravdu? Počet následovníků, lidská příjemnost ani dlouholetá tradice nejsou důkazem pravdy!
Doporučený článek k prostudování: Falešné učení v křesťanství – nenechte se oklamat milými a hodnými lidmi
„Je třeba více poslouchat Boha než lidi.“
Bible 21, Skutky 5,29„…a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé.“
Bible 21, Matouš 24,11
Polož si proto několik nepříjemných, ale zásadních otázek:
1. Hlásá tvé společenství skutečné biblické evangelium, nebo evangelium upravené podle lidských představ – například evangelium prosperity, učení o „božství“ člověka, univerzalismus nebo jiné poselství, které mění základní pravdy evangelia?
2. Je Ježíš Kristus skutečně středem všeho, nebo se pozornost stále více soustředí na kazatele, člověka, jeho slávu, popularitu, peníze, prosperitu, úspěch, emoce a osobní prožitky – například na „zázraky“, uzdravení, zvláštní zjevení, padání pod mocí, nekontrolované projevy nebo neustálé vyhledávání silných duchovních zážitků?
3. Je nejvyšší autoritou skutečně Boží slovo, nebo lidská tradice, denominace, názory kazatelů a lidské výklady – například křesťanská literatura, církevní tradice, učení zakladatele hnutí, výroky známého kazatele nebo prorocká zjevení, která jsou stavěna na úroveň Bible?
4. Odpovídá učení a praxe tvého společenství skutečně Bibli, nebo se Bible přizpůsobuje tomu, co už chce církev, kazatel nebo tradice učit – například učení o povinných „desátcích“, prosperitě, uzdravování na povel, zvláštní duchovní autoritě kazatele nebo jiných učeních, která nemají jasnou oporu v Písmu?
5. Nepraktikuje vaše společenství falešné nebiblické rituály, obřady nebo praktiky – například magické rituály se svěcenou vodou, nebiblické křty dětí, vzývání zemřelých, uctívání předmětů nebo symbolů (např. hexagram) nebo překroucené pojetí Večeře Páně?
Neboj se tyto otázky položit. Pravda se nemusí bát zkoumání. Falešné učení ano.
A co když člověk skutečně pozná, že určité společenství šíří učení odporující Božímu slovu? Bible neříká: Zůstaň tam za každou cenu. Naopak varuje, abychom se od těch, kteří šíří falešné učení, oddělili a vyhýbali se jim.
„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Bible 21, Římanům 16,17Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.
Bible 21, 2. Jan 1,9-11„Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej.“
Bible 21, 2. Timoteus 3,5
To není doporučení. To je velmi přímé varování!
Vědomě zůstávat tam, kde se šíří falešné učení, není věrnost Kristu, ale věrnost lidem, tradici, vlastnímu pohodlí a démonům, kteří za každým falešným učením stojí. Je to vědomé setrvávání ve společenství s těmi, kteří se stavějí pod Boží prokletí.
Následuj Krista, ne lidi. Poslouchej Boha, ne lidské autority. Drž se Božího slova, i kdyby tě to mělo stát přátele nebo celé společenství.
Amen.