Co znamená Boží svrchovanost, všudypřítomnost a všeprostupnost? Tento článek vám přiblíží biblický pohled na to, že Bůh je přítomen všude, a přesto zůstává svrchovaným Stvořitelem, který je nad svým stvořením. Vysvětlíme také rozdíl mezi křesťanským učením a panteismem, který ztotožňuje Boha s přírodou. Na konkrétních biblických verších ukážeme, že Bůh není součástí světa, ale ten, kdo jej udržuje v existenci.
Boží všudypřítomnost a svrchovanost Stvořitele
Bible nám jasně ukazuje, že Bůh je všudypřítomný. To znamená, že neexistuje jediné místo ve stvoření ani mimo něj, kde by nebyl přítomen svou mocí, poznáním a svrchovaným působením. Člověk se před Bohem nemůže skrýt, stejně jako andělé (ať už padlí, nebo Boží), ani uniknout jeho pohledu či se vzdálit z dosahu jeho vlády. Bůh není omezen prostorem jako stvořené bytosti, ale naplňuje Nebe i Zemi a je přítomen ve všech částech svého stvoření – to je Boží všudypřítomnost.
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!“
Bible 21, Žalm 139,7-8„Kam bych mohl odejít před tvým Duchem, ano, kam utéci před tvou tváří? Chtěl-li bych slézt nebesa, tam jsi ty; pakli bych si chtěl podestřít šeól, hle – ty!
Pavlíkův studijní překlad, Žalm 139,7-8„Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i daleko? Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin.“
Bible 21, Jeremiáš 23,23-24„jeden Bůh a Otec všech, jenž je nade všemi a skrze všechny a ve všech nás.“
Pavlíkův studijní překlad, Efeským 4,6
Tato všudypřítomnost úzce souvisí s Boží všeprostupností. Znamená to, že Bůh prostupuje celým stvořením, což však neznamená, že by stvořené věci byly samy o sobě Bohem. Bible jasně učí, že Bůh není totožný se svým stvořením, ale nekonečně jej převyšuje jako jeho Svrchovaný Stvořitel.
„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“
Kralická, Genesis 1,1„Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země.“
Bible 21, Skutky 17,24„Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha.“
Kralická, Izaiáš 45,5„Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“
Bible 21, Zjevení 4,11
Rozdíl oproti panteismu
Je důležité jasně rozlišovat křesťanské chápání Boha od panteismu. Panteismus učí, že Bůh je totožný s přírodou. V tomto pohledu je vše, co existuje (stromy, kameny, lidé atd.) přímo Bohem. Mezi Bohem a světem zde není žádná hranice.
Křesťanství však učí něco zásadně odlišného. Mezi Bohem a stvořeným světem existuje jasné rozlišení. Bůh svět nejen naplňuje svou přítomností, ale zároveň ho jako Stvořitel nekonečně přesahuje. Není totožný se světem, přesto v něm působí a udržuje ho v existenci.
Boží všudypřítomnost tedy neznamená, že by se Bůh „rozpustil“ ve stvoření nebo s ním splynul. Naopak, Bůh celou Zemi stvořil, prostupuje jí svou mocí a dává jí život, ale zároveň na něm není nijak závislý. Kdyby svět přestal existovat, Bůh by existoval dál beze změny.
Bible tak představuje Boha jako toho, který je světu blízký i transcendentní zároveň. Je přítomný v každém místě a okamžiku, ale zároveň není omezen prostorem ani hmotou. Nejde o neosobní energii, ale o živého Boha, který jedná, mluví a vstupuje do vztahu s člověkem.
Proč je tento rozdíl pro křesťanství klíčový?
1. Bůh jako Stvořitel, ne stvoření. Pokud by platil panteismus, uctíváním přírody by člověk uctíval přímo Boha. Křesťanství ale varuje před tím, aby si lidé pletli Stvořitele s jeho dílem. Příroda je krásná a odráží Boží velikost, ale není Bohem.
„Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.“
Bible 21, Římanům 1,23„Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.“
ČSP, Skutky 7,43
2. Osobní vztah. V panteismu je Bůh spíše neosobní energií nebo řádem přírody. V křesťanském pojetí je Bůh bytost (Osoba), která má vůli, miluje člověka a se kterou lze komunikovat (skrze modlitbu).
Doporučené kázání k prostudování: Trojjediný Bůh. Bůh Ježíš Kristus ve Staré a Nové smlouvě
3. Nezávislá existence Boha. Křesťanský Bůh existoval ještě před stvořením Nebe a Země a existuje nezávisle na nich. I kdyby celé stvoření zaniklo, Bůh by existoval dál. V panteismu je Bůh sám na stvoření závislý nebo s ním splývá.
Stručně řečeno: Křesťanství odmítá představu, že Bůh je „rozpuštěný“ v přírodě jako cukr v čaji. Mnohem bližší je metafora světla a skla. Boží přítomnost prostupuje celým světem a dává mu život, podobně jako sluneční světlo prostupuje oknem, ale světlo samotné z oknem nesplývá a přichází odjinud.
Boží všudypřítomnost nemá výjimky!
Pokud mluvíme o Bohu jako o stvořiteli všeho a o tom, kdo udržuje celé stvoření v existenci, nemohou existovat žádná místa ani bytosti, kde by Bůh nebyl plně přítomen. Kdyby Bůh na nějakou věc nebo bytost v jediném okamžiku přestal myslet a projevovat vůli, aby existovala, tato bytost by okamžitě zanikla v nicotě. To znamená, že nejen lidé, ale i ďábel a démoni stále existují jen proto, že jsou závislí na Boží udržující moci. V tomto smyslu je v nich Bůh přítomen (prostupuje je). Proto je nesmyslné si klást otázku, zda „může být Boží Duch vedle ďábla“ – protože nic ve stvoření neexistuje mimo Boží přítomnost a udržující vládu.
Pokud by existovalo místo nebo bytost, kam Bůh „nesmí“, kde „není“ nebo nad kterým nemá žádnou moc, nebyl by to biblický Bůh, který je všemohoucí a všudypřítomný. Takový pohled by sklouzával k takzvanému dualismu, tedy k víře ve dvě rovnocenné síly, absolutní dobro a absolutní zlo, které spolu bojují. Křesťanství však dualismus zásadně odmítá. Ďábel není protipólem Boha, je to pouhé stvoření a padlý anděl, který je Bohu nekonečně podřízené. V této souvislosti si lze představit metaforu ďábla jako psa na vodítku, přičemž toto vodítko pevně drží v rukou sám Bůh.
Proto platí, že pokud by někdo tvrdil, že existuje něco mimo Boží dosah, mimo jeho vládu a mimo jeho všeprostupující přítomnost, nepopsal by biblického Boha, ale jinou, nepravou představu božství. A pokud by někdo v takového boha věřil a uctíval ho, vyvstává otázka, zda lze takovou víru vůbec označit za křesťanství v biblickém smyslu slova.
Závěr
Boží svrchovanost, všudypřítomnost a s tím související všeprostupnost nám ukazují velikost Stvořitele, který není omezen prostorem ani hmotou, a přesto naplňuje celé stvoření svou přítomností, mocí a působením. Není daleký ani nepřístupný, ale zároveň se nikdy nestává součástí svého díla tak, aby zanikl rozdíl mezi Stvořitelem a stvořením.
Tento biblický pohled chrání dvě zásadní pravdy: že Bůh je osobní, živý a svrchovaný Pán, a zároveň že celé stvoření je na něm zcela závislé. V něm „žijeme, hýbeme se a jsme“, a přesto On sám není na světě závislý ani jím omezený.
Rozdíl oproti panteismu je proto zásadní. Křesťanství nevidí Boha jako neosobní sílu rozptýlenou v přírodě, ale jako svrchovaného Stvořitele, který svět přesahuje a zároveň jej neustále udržuje v existenci. Tím se otevírá prostor pro skutečný vztah – Bůh není jen princip, ale Ten, který mluví, jedná a zve člověka k sobě.
Amen.