Musí křesťané vykonávat Večeři Páně vždy, když se sejdou? Někteří zákonicky tvrdí, že ano, ale není to pravda. Pokud někde v církvi křesťané musí (je to nutnost a povinnost) vykonávat Večeři Páně vždy, když se sejdou s ostatními křesťany, dříve nebo později se z toho stane běžná rutina, neosobní a bezduchá záležitost, zautomatizovaný rituál. To už potom není Večeře Páně! Každá Večeře Páně musí být pro křesťana obrovská slavnost, něco unikátního a vzácného. Křesťan by měl vždy k Večeři Páně přistupovat s velkou vážností, ne ledabyle (nebrat to na lehkou váhu).
Pavel, když připlul s dalšími křesťany do Troady, kde byl týden, tak byla Večeře Páně až první den po sobotě…
„Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden. Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba…“
Bible 21, Skutky 20,6-7
Závěr
Večeře Páně je památkou a vždycky by to měla být pro všechny zúčastněné unikátní záležitost slavnostního charakteru. Křesťan by měl k Večeři Páně přistupovat s touhou po Kristu a zároveň v pokoře a s otevřeným srdcem. Pro každého zúčastněného by to měla být mimořádná duchovní záležitost, neboť zpřítomňuje Kristovu oběť v našich srdcích. Nikdy k Večeři Páně nepřistupujte z povinnosti, donucení či zákonických předpisů. Nebojte se nepřistoupit, když cítíte, že je něco špatně, nebo když z toho není vzácná duchovní chvíle. Můžete si tím zachránit život! Pro účastníky, kteří přistupují k Večeře Páně nehodně, se stává soudem (dotyčný na sebe přivolává Boží soud)! Amen.
„Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.“
Bible 21, 1. Korintským 11, 29-30