Dar jazyků patří mezi duchovní dary, které Bible jasně zmiňuje jako projev působení Ducha Svatého. Přesto je dnes předmětem mnoha sporů, nedůvěry a dokonce i silné kritiky vůči těm, kdo tento dar mají. Co o tomto daru skutečně říká Bible a proč je důležité k němu přistupovat s úctou a rozlišováním?
Duchovní dar jazyků
Dar jazyků je jedním z duchovních darů popsaných v Nové smlouvě. Existují různé druhy jazyků, které se mohou projevovat různými způsoby. Tento dar není důkazem duchovní nadřazenosti, ale projevem Boží milosti a moci. Všechny duchovní dary patří Bohu, člověku jsou pouze svěřeny k dočasnému užívání.
„Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.“
Bible 21, 1. Korintským 12,4-11
Dar jazyků pod silným útokem
To, co dnes zažíváme, je silný útok na mluvení v jazycích. Někteří křesťané tvrdí, že Bůh tento dar dnes křesťanům nedává, že definitivně skončil už s apoštoly (cesacionismus). Podle těchto lidí ti, kdo tento dar mají, buď falzifikují, nebo je to působení satana a jeho démonů. To, že mluvení v jazycích bylo v dějinách křesťanství mnohokrát falšováno, je pravda, a že se to děje i nyní, je téměř jisté, ale to neznamená, že tento duchovní dar přestal existovat.
Pravda je, že lidé, kteří absolutně popírají dar jazyků a nějakým způsobem útočí na křesťany, kteří tento dar obdrželi, se staví proti dílu Ducha Svatého (dále jen Duch), neboť Ježíš řekl:
„Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“
Bible 21, Marek 16,15-18
Ve výše uvedených verších nevidím žádné časové omezení.
Pozor, popírat to, co řekl Kristus, znamená přistupovat k falešnému bohu. A to je velmi vážné, neboť za každým falešným bohem se maskuje satan.
„Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení [Kristově], má i Otce i Syna.“
ČSP, 2. Jan 1,9
Nebezpečí upřednostnění satana před Ježíšem
Pokud někdo, ať už přímo, nebo nepřímo, označuje působení Ducha za pouhý lidský falzifikát nebo dokonce za dílo satana, vystavuje se tím velmi vážnému duchovnímu nebezpečí. Takový postoj není jen otázkou názoru, ale znamená zásadní odmítnutí Boží pravdy a skutečnosti, kterou Duch přináší do života křesťanů. Člověk, který takto uvažuje, ve skutečnosti upřednostňuje satana před Ježíšem Kristem a tím se dostává do stavu duchovní nepohody a oddělení od Boží milosti.
Tento duchovní stav se neprojevuje pouze na duchovní úrovni, ale často se dříve či později odrazí také na tělesném a duševním zdraví člověka. Duchovní nepohoda a odmítnutí Božího Ducha vedou k vnitřnímu napětí, úzkostem, ztrátě životní radosti, a v některých případech i k fyzickým obtížím. Proto je důležité mít otevřené srdce pro Boží působení a nepopírat to, co Duch koná v našem životě i ve světě kolem nás.
Může jít o tělesné lidi bez Ducha
Za falešným učením o ustání některých darů Ducha (cesacionismus), včetně mluvení jazyky, mohou stát lidé, kteří šíří zlo, rozdělení a spory v církvi, protože žijí podle tělesného pohledu a nejsou vedení Duchem. Takoví lidé nemají skutečné poznání Krista, nejsou znovuzrození (tedy nejsou opravdovými křesťany) a jejich víra je falešná.
List Juda 1,19 o nich říká, že jsou „bez Ducha“ — to znamená, že Duch Boží neřídí jejich život, ale že jednají na základě vlastního rozumu a tělesných tužeb. Postrádají duchovní rozlišování a svým učením odvádí druhé od pravdy evangelia. Proto je důležité se od takového vlivu oddělit a držet se čistého učení Božího slova.
„Ale vy, milovaní, pamatujte, že to předpovídali apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. Řekli vám, že v posledních časech se vyskytnou posměvači vedení svými bezbožnými choutkami. To jsou ti rozvraceči, tělesní lidé bez Ducha.“
Bible 21, Juda 1,17-19„Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“
Bible 21, Římanům 8,9
Duchovně vlažné nebo vyhaslé církve
Učení o ustání daru jazyků (a dalších darů) často vyznávají duchovně vlažné, vyhaslé církve. Tyto církve se vyznačují tím, že v nich dominuje teologie a intelektuální přístup k víře, zatímco skutečné a živé působení Boha je odsouváno do pozadí. Místo aby byl duchovní život založen na osobní zkušenosti s Duchem a dynamickém působení jeho darů, tyto církve se soustředí především na suchou teologii, lidská pravidla a často zahrnují i vědecké poznatky. Výsledkem je, že v takových společenstvích chybí opravdová duchovní síla a živost, kterou přináší Boží Duch, a proto jsou často označovány jako duchovně vlažné či vyhaslé.
Co říct těm, kdo odmítají dar jazyků?
Není od věci jim v klidu a pokoře sdělit, že se mýlí, že jejich postoj připomíná farizeje, kteří obvinili Ježíšovu službu, provázenou zázraky a vymítáním démonů, že jedná v moci Belzebuba (satana). Místo aby rozpoznali působení Ducha a přijali Božího Syna, označili Boží skutky za dílo nepřítele.
Je také důležité říct, že musíme být velmi opatrní v tom, jak posuzujeme duchovní projevy druhých. Pokud něčemu nerozumíme nebo to nedokážeme hned přijmout, máme hledat odpovědi v Božím slově a v modlitbě. Mluvit lehkovážně o věcech, které jsou jasně uvedeny v Písmu – například: „Ty, kdo uvěří, (…) budou mluvit novými jazyky…“ – může mít velmi vážné důsledky.
Také je vhodné sdělit, že když některé projevy byly v historii falešné, neznamená, že vše je falešné. Stejně jako existují falešní proroci, neznamená to, že proroctví jako dar neexistuje.
Takovým lidem je třeba odpustit jejich provinění, stejně jako bylo odpuštěno nám. A je správné se za ně modlit i postit, aby jim Bůh otevřel oči a obnovil jejich duchovní vnímání.
Jen připomínám, že není správné lidem cokoli vnucovat nebo na ně vyvíjet sebemenší nátlak. Nátlak ani manipulace nemají v křesťanství místo. Pokud někdo nechce pravdu přijmout, je to jeho věc, kterou musíme respektovat, a zároveň je na duchovní úrovni nutné se takovým lidem vyhýbat.
„Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, řekl Hospodin zástupů.“
Pavlíkův studijní překlad, Zachariáš 4,6„Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“
Bible 21, Římanům 16,17
Závěr
Boží slovo nám jasně ukazuje, že dar jazyků (stejně jako další duchovní dary) nebyl dán církvi jen pro jednu generaci. Bible nám ukazuje, že Duch „obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce“, a mezi těmito dary je i dar jazyků. Kdo tvrdí opak, omezuje Boží svrchovanost a staví se do role toho, kdo Bohu určuje, co může a nemůže dávat. Takový postoj je pokrytecký, protože se lidé tváří zbožně, ale ve skutečnosti odmítají Boha a Jeho pravou moc.
„Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej.“
Bible 21, 2. Timoteus 3,5
Zpochybňovat nebo dokonce napadat tento dar vede k nepochopení a zároveň k odporu vůči Duchu (Bohu) a k nebezpečnému postoji podobnému tomu, který zaujali farizeové vůči Ježíši. Místo rychlých soudů a lidských spekulací jsme voláni k pokoře, modlitbě a hledání pravdy v Božím slově.
Pokud si nejsem jistý, co pozoruji, není správné to hned odsoudit. Naopak, máme zkoumat vše v Duchu, držet se dobrého a varovat se zla. Duch je stále živý, mocný a působí v těch, kdo věří. A pokud Písmo říká, že „Ty, kdo uvěří, (…) budou mluvit novými jazyky…“, není na nás, abychom tento dar umlčovali, zlehčovali nebo odsuzovali.
Amen.
„Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte.“
Bible 21, 1. Tesalonickým 5,21-22