Kdo jsou „bázliví“, o nichž mluví Zjevení 21,8? Bible tím nemyslí člověka, který občas prožívá strach, ale toho, kdo se nechal strachem ovládnout natolik, že ustupuje od pravdy a věrnosti Kristu. V tomto článku se podíváme na to, proč Boží slovo řadí bázlivé mezi ty, kteří propadnou druhé smrti, a proč je Boží bázeň nezbytná pro každého, kdo chce vytrvat ve víře až do konce.
Bázliví a druhá smrt
V knize Zjevení stojí drsné, ale jasné varování. Pokud tito lidé nečiní upřímné pokání ze svého hříšného jednání, nemají v Božím království místo. Bible totiž na první místo mezi těmi, kdo propadnou druhé smrt, řadí bázlivé:
„Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“
Bible 21, Zjevení 21,8
Bázlivost je hřích, nikoliv emoce
Někteří si možná myslí, že jde o lidi, kteří mají prostě strach nebo trpí úzkostí. To je ale omyl. Původní slovo v Bibli neoznačuje obyčejný lidský strach, který občas zažije každý člověk. Mluví o člověku, který se stal otrokem strachu a zbabělosti. Je to někdo, kdo dovolil strachu, aby určoval jeho život, a proto raději zradí pravdu nebo se „občas“ vzdá víry, jen aby neměl potíže nebo mohl zůstat v pohodlí.
Boží bázeň je nutnost, nikoliv volba
Proti destruktivní bázlivosti stojí Boží bázeň. Zatímco bázlivost člověka ochromuje a vede k odpadnutí (od Boha k ďáblu), Boží bázeň je naopak osvobozující. Přináší úctu a pokoru před Bohem, která zmenšuje strach z lidí i okolností.
„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.“
ČSP, Matouš 10,28
Bez této Boží bázně není možné v dnešním světě zůstat věrný Bohu!
Zde je vysvětlení, jak jedná člověk, kterému chybí Boží bázeň, a jak ho nahrazuje diktatura strachu:
1. Zbabělá zrada pravdy
Takovému člověku chybí odvaha zastat se pravdy, když ho to může něco stát. Vlastní klid je pro něj důležitější než pravda.
Příklad: Raději bude opakovat líbivé lži nebo mlčky souhlasit s tím, o čem ví, že je špatné, jen aby nebyl „za potížistu“ a neztratil oblíbenost u lidí. Pohodlí má přednost před pravdou.
„Kdo tedy umí konat, co je správné, a nekoná, tomu je to hříchem.“
Pavlíkův studijní překlad, Jakub 4,17
2. Strach z lidí převyšuje bázeň před Bohem
Člověk se neřídí tím, co říká Bůh, ale tím, co si myslí většina nebo co zrovna platí ve společnosti. Víc než Božího soudu se bojí posměchu, ztráty pověsti nebo nepohodlí.
Příklad (společenský tlak a věda): Často vidíme, jak křesťané opouštějí své morální nebo biblické zásady, jakmile narazí na vědecké poznatky nebo společenskou módu. Místo aby zkoumali věci v modlitbě a světle Božího slova, bezmyšlenkovitě přijímají každou novou teorii či společenský trend, aby vypadali vzdělaně a moderně. Bojí se být označeni za zpátečníky nebo popírače vědy. Jejich bůžkem (modlou) se stalo „to, co říkají odborníci“ (i když se to neustále mění), protože mají větší strach z opovržení než z nevěrnosti vůči Bohu. V takovém případě se k hříchu bázlivosti přidává také modlářství – člověk totiž staví autoritu lidí nad autoritu Boha. Není náhodou, že právě modláři jsou ve Zjevení 21,8 uvedeni spolu s bázlivými mezi těmi, kteří bez pokání nemají podíl na Božím království.
Doporučené kázání k prostudování: Věda a Bůh – hluboký a nekompromisní konflikt dvou způsobů myšlení
„Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.“
Bible 21, 1. Korintským 5,11
Příklad (doba covidová): Typickým projevem byla doba covidová. Mnozí, kteří se dříve oháněli vírou, v momentě společenského tlaku a strachu z nemoci okamžitě odsunuli Boha na druhou kolej a podřídili se diktátu světa, jen aby „nebyli za exoty“ nebo neriskovali své pohodlí. Takové jednání je pro Boha ohavnost!
„Poslušnost nutno prokazovat raději Bohu než lidem.“
Pavlíkův studijní překlad, Skutky 5,29„Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník! “
Bible 21, Galatským 1,10
3. Netransparentnost jako maska bázlivosti
Člověk ovládaný strachem je z podstaty věci netransparentní. Protože se bojí přiznat svou pravou víru nebo své postoje, neustále manévruje v „šedé zóně“. Jeho komunikace bývá nejednoznačná, plná vytáček a vyhýbavých odpovědí. Netransparentnost je pro něj obranným mechanismem – dokud nikdo přesně neví, kde přesně stojí, nemůže ho nikdo napadnout ani volat k zodpovědnosti.
Příklad (strategie mlžení v církvích): Falešné církve a náboženské systémy se přímo děsí transparentnosti. Často nezveřejní své skutečné učení v plné šíři. Místo toho praktikují taktiku „řízeného dávkování“ – veřejnosti a nováčkům předkládají jen pečlivě vybrané „pravdy“, zatímco to podstatné, radikální a často okultní nebo zvrácené jádro svého učení úzkostlivě tají. Je to záměrný podvod, jehož cílem je nalákat člověka do pasti dříve, než stačí prohlédnout, komu se to vlastně „upsal“. Kdo se bojí ukázat své učení v plném světle, ten neslouží Bohu, ale skrývá agendu, která je nepřátelská vůči Kristu!
4. Zrada v hodině zkoušky
Jakmile se objeví skutečný tlak, jeho víra se rozpadá jako domeček z karet. Místo věrnosti Kristu volí pragmatický útěk.
Příklad (profesní a společenská šikana): Když přijde reálná hrozba, například tlak na pracovišti, kde se od něj vyžaduje schválení něčeho, co jde přímo proti jeho svědomí a víře, raději se podřídí. Bojí se ztráty kariérního postupu nebo výsměchu kolegů víc, než aby zůstal věrný pravdě. Místo aby čelil nepříjemnému konfliktu, raději Krista „zabalí“ do mlčení, jen aby si udržel své místo a sociální status.
Příklad (rodinný a přátelský tlak): K opravdové zkoušce dochází často v rodinném kruhu. Když jeho křesťanské postoje začnou narušovat rodinnou pohodu nebo vyvolávají neshody, raději své přesvědčení popře nebo zlehčí. Bojí se být za „divného“ nebo „fanatika“ před vlastními blízkými, a tak raději Krista zapře v konverzaci, jen aby měl doma klid. Ukazuje se tím, že jeho víra nikdy nebyla nijak pevná.
„Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.“
Bible 21, Matouš 13,20-21
5. Diktatura strachu
Strach u něj není jen občasnou emocí, ale vládcem. Každé jeho rozhodnutí je filtrováno skrze tělesný pohled „co se mi může stát“, nikoliv skrze „co chce Bůh“.
Příklad (ochromení strachem): Takový člověk se bojí udělat odvážný krok, zastat se pravdy, upozornit na falešné učení nebo pomoci druhým, protože si neustále představuje, co všechno by se mohlo pokazit. Bojí se odmítnutí, kritiky, ztráty přátel nebo pronásledování. Místo aby důvěřoval Bohu a jednal, nechá se ovládnout strachem. Raději mlčí, než aby hájil pravdu. Jeho hlavním cílem už není poslušnost Bohu, ale vlastní bezpečí.
Příklad (životní strategie bezpečí a cesacionismus): Tento člověk si vybudoval život jako „opevněný bunkr“. Jeho hlavním cílem není Boží království v jeho plné moci, ale chránit si své „jistoty“ – zdraví, majetek, dobré jméno nebo klid v rodině. Často se proto uchyluje k cesacionismu jako k bezpečnostnímu systému. Tvrdí, že nadpřirozená Boží moc, dary Ducha a přímé Boží vedení dnes již neexistují, protože se bojí rizik, která s sebou život v moci Ducha nese. Učení o tom, že zázraky skončily, mu umožňuje žít pohodlný, předvídatelný život, kde nemusí čelit realitě Božího jednání, které by mohlo narušit jeho klid. Místo aby kráčel v moci Ducha a riskoval kvůli evangeliu, raději se schová za „mrtvou“ teorii a falešného boha, která ho zbavuje odpovědnosti za službu, jež vyžaduje skutečnou víru a odvahu. Tím fakticky popírá smysl následování Krista, který své učedníky nikdy neposlal do „bezpečného bunkru“, ale vyzval je k následování, které s sebou nese riziko, oběť a častý střet s tímto světem.
„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“
Bible 21, 2. Timoteus 1,7„Boží království přece nespočívá v řeči, nýbrž v moci.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Korintským 4,20
Závěr
Každý člověk někdy prožívá strach. To samo o sobě není hřích. Hříchem se strach stává ve chvíli, kdy začne vládnout našemu životu více než Bůh. Právě proto jsou ve Zjevení na prvním místě uvedeni bázliví – ne proto, že se někdy báli, ale proto, že se ze strachu stali nevěrnými.
Pokud se bojíš více lidí než Boha, mlčíš, když máš mluvit, ustupuješ od pravdy, toleruješ falešné učení, spojuješ se s falešnou církví, zapíráš Krista nebo dáváš přednost vlastnímu bezpečí před poslušností Bohu, pak tě Boží slovo vážně varuje. Takový postoj není projevem věrné víry, ale nevěrnosti Bohu.
Doporučený článek k prostudování: Z falešné církve si nelze bez újmy vybrat jen to dobré!
Ježíš nehledá učedníky, kteří se přizpůsobují světu, aby měli klid. Nehledá ani ty, kteří ze strachu tolerují hřích, falešné učení nebo působení démonů v církvi. Hledá ty, kteří mu zůstanou věrní i tehdy, když je to něco stojí. Kdo chce zachránit svůj život za cenu nevěrnosti Kristu, nakonec o něj přijde. Kdo však zůstane Kristu věrný až do konce, ten obdrží věčný život.
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.
Bible 21, Matouš 16,24-25
Biblický pojem „bázlivý“ neoznačuje někoho, kdo v životě nekdy pociťuje strach, ale někoho, jehož charakter je zlomený chronickym strachem, zbabělostí a tím pádem i nedostatkem důvěry v Boha. Je to člověk, který kvůli svému strachu vědomě ustupuje od víry a hodnot, ke kterým se hlásí.
Proto nezlehčuj svůj chorobný strach ani ho neomlouvej. Vyznej ho Bohu, čiň pokání tam, kde tě dovedl k neposlušnosti, a pros Krista, aby ti dal odvahu stát na Jeho straně za každých okolností. V den soudu nebude rozhodovat, kolik pohodlí sis uchoval, ale zda jsi zůstal věrný tomu, který za tebe zemřel.
Amen.