Křesťané mají především duchovní poslání a jsou občany nebeského království, které není z tohoto světa. Otázka, zda se mohou angažovat v politice, často vzbuzuje pochybnosti. Tento článek připomíná, proč je důležité, aby církev zůstala věrná svému původnímu poslání.
Církev má primárně duchovní, ne politické poslání
Křesťané jsou občany nebeského království, které není z tohoto světa (Filipským 3,20). Sám Ježíš to vyjádřil slovy: „Mé království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Křesťanství je především záležitostí duchovní roviny, která přesahuje všechny lidské systémy, politické režimy i mocenské struktury. Poslání církve je duchovní, nikoli nadměrně řešit politické otázky.
Politiky i politické systémy dává lidem Bůh, někdy i jako projev svého soudu. Křesťané jsou vyzýváni, aby se modlili i za ty, kdo řídí společnost, a aby se o politiku zajímali především z pohledu duchovní podpory, nikoli fyzického působení (1. Timoteus 2,1-2).
„…my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista.“
Bible 21, Filipským 3,20„Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.“
Bible 21, 2. Korintským 5,20„Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti.“
Bible 21, 1. Timoteus 2,1-2
Naděje není v systému, ale v Bohu
Křesťan nesmí stavět politiku ani ideologii nad Boha, jinak se vystavuje nebezpečí duchovního odcizení (stav oddělení od Boha, který vede k duchovní smrti). K tomu dochází, když křesťan bez kritického odstupu hájí určitou politickou stranu, vůdce nebo systém, jako by v nich byl zdroj spásy či pravdy, nebo když se nechá vést křesťanským nacionalismem*. Je třeba mít na paměti, že politické prostředí je často založené na osobní ambici, sebeprosazení a touze po zviditelnění. A právě před těmito postoji nás Boží slovo varuje.
„Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží v moci Zlého.“
Bible 21, 1. Jan 5,19„Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.“
Bible 21, 1. Jan 2,15-17„Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.“
Bible 21, Jakub 4,4
*Křesťanský nacionalismus. Žádný křesťan, ať už politik, nebo běžný občan, by se neměl nechat vést křesťanským nacionalismem. Zdravé vlastenectví samo o sobě není špatné. Znamená mít úctu ke své zemi, kultuře a komunitě, podporovat spravedlivé zákony a usilovat o dobro celé společnosti. Křesťanský nacionalismus však představuje snahu spojit víru s politickou nebo národní ideologií takovým způsobem, že stát, národ nebo zákony jsou vnímány jako prostředky spásy nebo jako nástroje k prosazení Boží vůle. Takový přístup je nebezpečný, protože odvádí pozornost od Božího království a může zaměnit politickou moc za duchovní autoritu. Křesťanský nacionalismus se pokouší prosadit Boží království zde na zemi skrze lidské struktury, což je v rozporu s učením Písma. Bible jasně říká, že křesťané jsou především občany Božího království (Filipským 3,20; Jan 18,36). Naše víra má být v prvé řadě věrností Bohu, nikoli podřízením se světským ideologiím či politickým systémům.
Tento svět pomíjí, Boží slovo zůstává
Křesťan by neměl mít úmysl budovat Boží království zde na zemi, protože Boží slovo říká, že tento svět bude zničen ohněm a jen málo lidí bude spaseno. Mnozí se budou snažit dojít spásy, ale nedosáhnou jí, protože bůh, v něhož věří, je falešný. Falešné učení připravuje o spásu (2. Jan 1,9-11). Jiní sice věří v Boha, ale zároveň si ponechávají „svého“ boha. Například v USA se někteří známí věřící nazývají křesťany, přitom jsou zároveň svobodní zednáři, tedy okultisté. Takové jednání je pro Boha ohavností.
„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“
Bible 21, Matouš 7,13-14„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!“
Bible 21, Lukáš 13,24-27„Pánův den ovšem přijde jako zloděj.Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena.
Má-li být všechno takto zničeno, jak svatě a zbožně tedy musíte žít vy, kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohněm a živly se roztaví žárem, my ale podle jeho zaslíbení vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti.“
Bible 21, 2. Petr 3,10-13
Život křesťana má hlubší smysl než jen to, co je viditelné a pozemské. Jeho hlavním úkolem je duchovní poslání:
1. Hlásat plné evangelium, které zahrnuje i výzvu k pokání. Hlásat evangelium znamená sdělit skutečnost, že Ježíš Kristus přišel na svět, zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých a nabízí věčný život každému, kdo v něho uvěří a přijme ho jako Pána a Spasitele. Evangelium má být sdíleno s láskou, pokorou a respektem k vůli druhého člověka.
Pokud si někdo myslí, že angažovanost v politice mu poskytne prostředek k nucení evangelia, je na omylu. Hlásání evangelia není o přemlouvání silou, hádkách ani o přesvědčování lidskou logikou, rozumem či technikou – to je satanovo vedení. Pravá křesťanská služba je vedena Duchem, nikoli lidským tlakem, manipulací nebo argumentací. Když se snažíme někoho „donutit“ věřit, ztrácíme podstatu evangelia a působíme proti Duchu, protože Boží moc spočívá v milosti a pravdě, nikoli v lidské síle. Nikdo nemůže být spasen nátlakem či přemlouváním. Pravé evangelium vede k pokání a dobrovolné víře, nikoli k hádkám, kontroverzím nebo manipulaci.
„Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů.“
Bible 21, Zachariáš 4,6
2. Následovat Ježíše Krista v každodenním životě znamená řídit své myšlenky, slova a činy podle Jeho učení, žít v poslušnosti Bohu a napodobovat Jeho charakter. Není to jen občasná aktivita nebo účast na církevních obřadech, ale životní postoj, který prostupuje každý den – od zaměstnání, vztahů a rozhodnutí až po postoje vůči světu a lidem.
3. Nechat se vést Duchem znamená umožnit Bohu, aby určoval směr našich myšlenek, rozhodnutí a činů, místo abychom se spolehli pouze na vlastní rozum nebo pocity. Je to život v citlivosti k Božímu vedení, kdy se učíme rozpoznávat Jeho hlas, ovládat své žádosti a reagovat podle Boží vůle.
Křesťanství je apolitické. Zaměřuje především na proměnu lidského srdce, obnovu vztahu s Bohem a život ve víře, naději a lásce. Nejde mu o politickou moc, společenský vliv nebo ovládání světa, ale o věrnost Bohu a naplnění Jeho vůle. Skutečná moc křesťana spočívá v duchovním životě, nikoli v politice nebo postavení.
Je angažovanost křesťana v politice Bohu milá?
Nejprve je potřeba napsat, že politika má různé úrovně a stupně. Odehrává se na úrovni obce, města, kraje či státu, takže angažovanost v politice automaticky neznamená, že člověk musí být znám po celé zemi nebo dokonce v zahraničí.
Angažovanost v politice je Bohu milá pouze tehdy, pokud vychází z Jeho vůle. Kdo se do politiky dostane vlastní silou a bez Božího vedení, jedná mimo rámec Božího záměru. Je mylné se domnívat, že nejprve vstoupím do politiky a teprve potom Bůh „nějak použije“ mé působení. Jednat podle vlastních představ a teprve zpětně se ptát Boha, zda je to v pořádku, může být nejenom mylné, ale i duchovně nebezpečné. Křesťan je povolán k tomu, aby hledal a následoval Boží vůli, ne aby prosazoval své vlastní záměry či vize.
„Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.“
Bible 21, Římanům 8,13-14„A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky.“
Kralická 1. Jan 2,17
Křesťan-politik, který je skutečně povolán Bohem a nechává se vést Duchem, je pokorný, denně prožívá radost a pokoj v Duchu, nesnaží se nikoho nutit k víře (dává lidem svobodné rozhodnutí) a jeho cílem je dobro lidí, nikoli osobní moc, sláva nebo naděje ve světské systémy.
„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“
ČSP, Galatským 5,22-23
Závěr
Církev má především duchovní poslání. Křesťané jsou občany nebeského království, které není z tohoto světa a jejich primárním úkolem je hlásat evangelium, následovat Ježíše Krista a nechat se vést Duchem. Křesťané mají za vládce modlit se a duchovně je podporovat, nikoli stavět politiku nad Boha.
„Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“
Kralická, Matouš 6,33
Naděje není ve světských systémech ani ideologiích, ale v Bohu. Svět pomíjí, Boží slovo zůstává a Boží království není z tohoto světa. Pravé evangelium vede k pokání a dobrovolné víře, ne k manipulaci, hádkám nebo nátlaku.
Život křesťana má hlubší smysl než politická moc nebo pozemské úspěchy. Skutečná síla spočívá v duchovním životě – v lásce, pokoji a věrnosti Bohu. Pokud se křesťan chce nějakým způsobem angažovat v politice, měl by se nejprve modlit a hledat Boží vůli, ne prosazovat vlastní přání nebo osobní ambice.
Amen.
„Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná.“
Bible 21, Přísloví 3,5-6