Martin Luther byl významný německý reformátor, jehož teologické názory zásadně změnily podobu křesťanství. Méně známou, avšak kontroverzní stránkou jeho odkazu je extremistický postoj k Židům, zejména vyjádřený v traktátu O Židech a jejich lžích. Některé jeho pasáže byly zneužity nacistickou propagandou a inspirovaly části ideologie nacistického režimu. Tento článek přibližuje Lutherův postoj k Židům, jeho historický kontext a slouží jako varování před nebezpečím křesťanského extremismu.
Kdo byl Martin Luther
Martin Luther (1483–1546) byl významný německý teolog a reformátor, který se stal hlavní postavou protestantské reformace. Kritizoval praktiky Římsko-katolické církve, zejména prodej odpustků, falešné náboženské praktiky, papežskou autoritu a korupci mezi kněžími a biskupy, a zároveň zdůrazňoval autoritu Bible a osobní vztah člověka k Bohu. Přeložil Bibli do němčiny, aby byla dostupná široké veřejnosti, a jeho reformní myšlenky zásadně proměnily podobu křesťanství, vedly k rozvoji protestantských církví a inspirovaly nové chápání víry jako osobního vztahu s Bohem.
Martin Luther a jeho vliv na nacistickou ideologii
Někteří historici a publicisté obviňují Luthera, protože jeho texty byly později zneužity nacistickou propagandou. Nejznámější případ představuje Julius Streicher a jeho protižidovský časopis Der Stürmer, který citoval Lutherovy pasáže k ospravedlnění nenávisti a pronásledování Židů. Když Streicher při norimberském procesu uslyšel, že je odsouzen k smrti, prohlásil, že na lavici obžalovaných by s ním měl sedět Martin Luther.
Zpočátku, kolem roku 1520, Luther doufal, že Židé plošně přijmou Ježíše Krista a zároveň kritizoval kruté zacházení s nimi. Později se však jeho postoj radikálně změnil, zahořkl a stal se ostrým kritikem, jehož výroky byly později zneužity nacisty. Jeho texty, zejména traktát O Židech a jejich lžích (1543), obsahují tvrdé protižidovské pasáže, které kritizují židovské praktiky a navrhují tvrdá opatření proti Židům. V závěrečné části traktátu Luther sestavil sedm konkrétních doporučení pro křesťany, mezi něž patří:
1. Měly by se jim zapálit synagogy nebo školy a to, co nebude hořet, by mělo být zahrabáno v zemi tak, aby po nich nikdo nemohl nalézt kámen a popel.
2. Měly by se ničit a rozbíjet jejich domy, neboť v nich dělají to samé, co ve svých školách. Po té by možná mohli být umístěni pod jednu střechu nebo do stáje jako cikáni, aby se poučili, že nejsou pány v naší zemi, nýbrž cizinci.
3. Židovské modlitební knížky a talmudy by měly být zkonfiskovány, protože jsou plné modlářství, lží, rouhání Bohu.
4. Rabínům by pod hrozbou usmrcení mělo být znemožněno kázat.
5. Židům by mělo být zakázáno volně se pohybovat venku na ulicích a měla by jim být odepřena právní ochrana, neboť nemají venku co pohledávat, protože nejsou ani páni, ani úředníci, obchodníci či něco podobného.
6. Měla by jim být zakázána lichva a zabaveny veškeré peníze a poklady stříbra a zlata, neboť všechno co mají, nám ukradli a vyždímali z nás lichvářským způsobem. (Lichvář byla pro Luthera hned po ďáblovi největším nepřítelem člověka). Měl by viset na šibenici a mělo by do něj klovat tolik krkavců, kolik zlaťáků nakradl.“
7. Mladí židé a židovky by měli být odvedeni na nucené práce, měla by se jim dát do ruky lopata, sekera a rýč, aby si museli vydělávat na chleba v potu tváře.
Sám nacistický diktátor Adolf Hitler Luthera obdivoval a označoval ho za „velikého muže“. Lutherův postoj k Židům se stal pro Hitlera vzorem a inspirací, přičemž některé pasáže v knize Mein Kampf se téměř doslovně shodují s formulacemi z Lutherova traktátu. Některé historické analýzy dokonce uvádějí, že části Lutherova spisu byly později ideologickou inspirací pro nacistické „konečné řešení židovské otázky“, i když Luther sám nemohl být odpovědný za holocaust. Nacisté jeho odkaz aktivně využívali v propagandě, například pořádali oslavy Lutherova narození, jako Luthertag 1933, a spojovali jeho dílo s nacistickým nacionalismem.
Dnes je toto spojení připomínáno spíše jako varování před zneužitím historických textů k ideologickým cílům, než jako přímé obvinění Luthera z nacistických zločinů. Lutherův protižidovský postoj je historicky významný, ale je třeba ho chápat v kontextu 16. století a jeho náboženské motivace, nikoli jako plán politické genocidy.
Martin Luther a jeho vliv na nacistickou ideologii – k tomu je třeba podotknout, že je to Bůh, kdo uděluje lidským vládám, ekonomickým strukturám a vojenským silám moc, včetně těch, které se podílejí na válkách a zničení. Často se jedná o nástroje Božího soudu proti těm, kdo odmítají pokání a víru v Ježíše Krista.
„Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest.“
Bible 21, Římanům 13,1-2
Spása Židů nikdy nebude plošná
Luther zpočátku doufal v plošné přijetí Krista Židy. V tomto přístupu vidíme, jak nebezpečné může být upnutí na představu, že určitý národ jako celek přijme Krista. Nevěřte učení, že bude etnický Izrael plošně spasen. Spasen bude celý duchovní Izrael, nikoli celý etnický Izrael. Duchovní Izrael jsou všichni, kdo věří v Boha a přijali Krista, bez ohledu na svůj etnický původ. Apoštol Pavel opakuje to, co o Božím lidu prohlásil prorok Izaiáš: „I kdyby synů Izraele bylo jako písku v moři, jen zbytek bude spasen“ (Římanům 9,27). Zachráněni budou ti, kdo uvěří v Krista; spása není otázkou původu, ale víry. Ti, kdo Krista odmítnou, budou čelit Božímu soudu.
Doporučený článek k prostudování: Židovská rouška u některých Židů už dávno zmizela
Luther a nebezpečí křesťanského extremismu
Je až děsivé, že je Martin Luther (křesťan) spojován s nacistickým nacionalismem. Je však důležité rozlišovat, že jeho protižidovské postoje vycházely z kritiky odmítnutí Krista ze strany Židů a tehdejších židovských zločinných praktik. Naproti tomu nenávist vůči Židům v rámci nacismu byla rasová a vedla k jejich systematickému vyhlazování, což představuje zásadní rozdíl.
Je správné, že Luther stál v pravdě a otevřeně kritizoval praktiky Židů, jako byly rabínské tradice, rituální vraždy, provozování magie, zaklínání, čarování, lichva atd. Křesťan má skutečně stát v pravdě a nebát se ji hájit, i když ho to může mnoho stát. Chybou však je, když obrana pravdy sklouzne do nenávisti a extremismu. Některé skupiny a jejich praktiky máme vnímat jako zlo v čisté podobě (například židovský klan Rothschild a jejich Kabalu mezinárodních elit), ale zároveň je naším úkolem odpustit a modlit se za ně k Bohu. Modlíte se za Rothschildy nebo jiné židovské rodiny, které Hitler označoval jako „mezinárodní židovstvo“?
„Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.“
ČSP, Lukáš 6,28
Luther je dodnes varovným příkladem toho, kam může křesťana dovést náboženský zápal, když se zvrhne v extremismus. Extremismus však není z Boha. Patří do satanského prostoru, kde vládne nenávist, neodpuštění a zaslepenost. Křesťan má přitom jiné prostředky: lásku, odpuštění a modlitbu. Luther si měl uvědomit, že křesťanství není o nenávisti ani o volání po násilí. Ani vůči Židům, i když se dopouštějí nepředstavitelného zla, nemá křesťan odpovídat nenávistí. Správnou odpovědí je modlitba, půst a prosba za jejich obrácení a spásu. Je pravda, že takový postoj není snadný, zvláště když člověk přímo vidí zlo nebo nespravedlnost. Právě tehdy se ale ukazuje pravá síla křesťanského postoje. Bůh nevolá k pomstě ani k nenávisti, ale k lásce a odpuštění — i tam, kde by lidská přirozenost chtěla jednat jinak.
„Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“ (…) Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“
Bible 21, Římanům 12,19 a 21
Závěr
Martin Luther je historicky významnou osobností, která zásadně ovlivnila podobu křesťanství, ale jeho extremistický postoj k Židům připomíná, jak nebezpečné může být podlehnout satanovu vedení. Jeho počin O Židech a jejich lžích obsahuje pasáže, které byly později zneužity nacistickou propagandou a inspirovaly části ideologie nacistického režimu.
Tento historický kontext slouží jako varování před křesťanským extremismem a ukazuje, že i křesťané mohou sklouznout k hluboké nenávisti a neodpuštění. Základními zbraněmi křesťana jsou však láska, modlitba a odpuštění – a ty jsou vždy silnější než nenávist či násilí. I když je těžké být svědkem židovského zla (což Luther pravděpodobně byl), Bible nás vyzývá: „Nemstěte se…“ a vede nás k postoji, který nehledá pomstu, ale důvěřuje Božímu soudu a odpovídá modlitbou a láskou.
Lutherův život a jeho chybné postoje jsou připomínkou, že extremismus je vedením satana a že křesťan se má držet cesty lásky, odpuštění a modlitby, nikoli nenávisti či pomsty.
Amen.