Existuje peklo, kde démoni po smrti mučí hříšníky? Kde se peklo nachází a co Bible skutečně učí o smrti, posmrtném životě, nebi, vzkříšení a posledním soudu? Podívejme se, zda představa okamžitého života v těle po smrti v nebi nebo v pekle odpovídá biblickému učení.
Existuje peklo, kde démoni mučí hříšníky?
Podle některých křesťanů je peklo fyzickým místem v nitru Země, kde démoni po smrti člověka mučí hříšníky. Každý, kdo není spasen, tam má údajně po pozemské smrti skončit, dostat jakési tělo a být vydán démonům na mučení. Odpovídá však tato představa skutečně tomu, co učí Bible?
Angelica Zambrano Mora, mladá žena z Ekvádoru, tvrdí, že jí Bůh ukázal peklo, kde viděla mnoho lidí v pekelném ohni, včetně zesnulého papeže Jana Pavla II. Je možné, že skutečně prožila nějaké vidění a že v něm spatřila i zesnulého papeže. To však samo o sobě nedokazuje, že její zážitek pocházel od Boha ani že jí bylo zjeveno něco skutečného. Z biblického pohledu je nutné podobná tvrzení důkladně zkoumat a poměřovat Božím slovem. Ne každé vidění pochází od Boha a ne každé nadpřirozené zkušenosti lze důvěřovat. Člověk může být o pravdivosti svého zážitku přesvědčen, a přesto se mýlit nebo být oklamán. Podobně ani tvrzení o komunikaci se zemřelými během spiritistických seancí nedokazují, že lidé skutečně hovoří s dušemi zemřelých. Rozhodujícím měřítkem pro křesťana není síla zážitku ani přesvědčivost vyprávění, ale soulad s Božím slovem.
Bible před takovým duchovním klamem varuje:
„A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.“
Bible 21, 2. Korintským 11,14-15
Proč je tedy třeba odmítnout představu, že zemřelí lidé už nyní dostávají obnovená těla a jsou v podzemním pekle mučeni démony? Protože takovou představu nelze jednoduše odvodit z biblického učení o smrti, vzkříšení a posledním soudu. Bible popisuje mrtvé jako ty, kteří nevědí, co se děje pod sluncem, a ukazuje na budoucí vzkříšení a soud.
„Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.“
Bible 21, Kazatel 9,5-6„Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil – vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění!“
Bible 21, Kazatel 9,10„Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.“
Bible 21, Job 7,9„Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.“
Bible 21, Židům 9,27„Mrtví už Hospodina nechválí, žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.“
Bible 21, Žalm 115,17„Až ztratí dech, vrátí se do země, jeho úmysly se rozplynou v ten den.“
Bible 21, Žalm 146,4„V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene – mezi mrtvými kdo by slavil tě?“
Bible 21, Žalm 6,6
A hlavně, vzkříšení a poslední soud teprve přijde!
Pokud jde o konečný trest hříšníků, Bible jej spojuje s budoucím Božím soudem. Není proto biblické automaticky ztotožňovat představu okamžitého posmrtného mučení s tím, co Písmo popisuje v souvislosti s posledním soudem a vzkříšením.
„Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu.“
Bible 21, 2. Petr 2,9„Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.“
Bible 21, Jan 5,28
Je lidská duše nesmrtelná?
Podle některých křesťanských nauk je každá lidská duše nesmrtelná. Tento názor je však třeba porovnat s biblickými texty, které výslovně mluví o smrti duše a o druhé smrti.
„Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“
Bible 21, Zjevení 20,12-15„Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře.“
Bible 21, Ezechiel 18,4,20„Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít,“
Bible 21, Ezechiel 13,19
Ohnivé jezero a druhá smrt
Bible popisuje Boží soud jako skutečný a konečný. Ohnivé jezero představuje druhou smrt, tedy konečné zničení těch, kteří odmítli Boha. Tento výklad potvrzují biblické texty, které hovoří o zániku svévolníků. Například:
„Hle, už přichází ten den planoucí jako pec! Všichni nadutci a všichni zločinci budou jako strniště a den, který přichází, je sežehne, praví Hospodin zástupů. Nezůstane z nich kořen ani ratolest!“
Bible 21, Malachiáš 3,19
Co Bible skutečně říká o pekle?
Představa pekla jako podzemního království, v němž satan vládne démonům a společně věčně mučí zemřelé, připomíná spíše lidové představy a některá umělecká zobrazení než jednoznačné biblické učení. Bible používá různé výrazy pro říši mrtvých, konečný soud a ohnivé jezero. Tyto pojmy nelze bez dalšího považovat za označení jednoho a téhož místa.
Ježíš například mluví o ohnivé peci v souvislosti s koncem světa:
„Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
Bible 21, Matouš 13, 49-50
V ohnivém jezeře nebudou odsouzeni pouze svévolníci, ale také satan. Satan nikdy nebude vládcem pekla, jak nám ho vykreslují některé pohádky. Podle Bible bude satan nakonec zničen, nikoli korunován na vládce pekla.
„Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“
Bible 21, Zjevení 20,10
Kde jsou duše zemřelých?
Duše zemřelých se podle biblických textů nacházejí v duchovním prostoru, který Písmo označuje hebrejským slovem „šeol“ nebo řeckým slovem „hádes“, překládaným také jako hrob či podsvětí. Zde mrtví „spí“ a čekají na den vzkříšení, a to jak svévolníci, tak spravedliví (spasení). Ježíš přirovnával tělesnou smrt ke spánku. Tento spánek však neznamená, že vzkříšení nemá nastat, ale že tělesná smrt není konečným stavem člověka.
„Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích, a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“
Bible 21, Skutky 24,13-14
Toto místo je rozdělené („velikou propastí“) na dvě části – část pro spasené a část pro ztracené.
„Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.“
Bible 21, Lukáš 16,26
Ježíš po své smrti nebyl vhozen do nějakého fyzického podzemního „pekla“, kde by ho démoni mučili nebo bojoval se satanem. Představa, že démoni po smrti mučí hříšníky, neodpovídá biblickému významu slov „šeol“ a „hádes“. V některých překladech Bible se tato slova překládají různě, někdy také jako „peklo“, přestože je třeba rozlišovat mezi říší mrtvých a ohnivým jezerem, které Zjevení popisuje jako druhou smrt.
Doporučený článek k prostudování: Kde byl Pán Ježíš tři dny mezi Jeho smrtí a vzkříšením?
Závěr
„Šeol“ (hebrejsky) a „hádes“ (řecky) označují říši mrtvých, tedy stav či místo, kam odcházejí zemřelí. Podle biblického učení mrtví „čekají“ na vzkříšení. Ohnivé jezero naproti tomu představuje konečný soud a druhou smrt. Následující pasáž z knihy Zjevení jasně rozlišuje mezi říší mrtvých a ohnivým jezerem:
„Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.
Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“
Bible 21, Zjevení 20,11-15
To, že konečný soud v ohnivém jezeře ještě nenastal, však rozhodně neznamená, že se nemusíme bát Boha, činit pokání a obrátit se k Němu. Nikdo z nás neví, kdy přijde jeho pozemská smrt. Po smrti již člověk nemůže změnit svůj pozemský život ani svá rozhodnutí.
Neodkládejte proto pokání a smíření s Bohem na neurčito. Berte Boží slovo vážně a mějte bázeň před Bohem!
Amen.
„Tu jsem uviděl jiného anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“
Bible 21, Zjevení 14, 6-12