Ellen White patří k nejvýznamnějším osobnostem adventistického hnutí. Její údajná prorocká vidění, poselství od andělů a náboženské spisy zásadně ovlivnily vznik a vývoj učení Církve adventistů sedmého dne. Byla však její proroctví skutečně od Boha? Odpovídají její nauky Bibli? Podívejme se na její učení, sporná zjevení, autoritu jejích knih a rozpory s biblickým evangeliem.
Ellen White
Ellen Gould White (1827-1915) patří k nejvýznamnějším postavám adventistického hnutí. Církev adventistů sedmého dne ji považují za ženu obdařenou pravým prorockým darem. Její spisy, údajná nadpřirozená Boží vidění a svědectví o návštěvách andělů sehrály zásadní roli při formování adventistického učení. Je však namístě položit otázku, zda její zjevení skutečně pocházela od Boha a zda její učení je biblické.
Autorita spisů Ellen White
Ellen White tvrdila, že její spisy jsou výsledkem Boží inspirace a že prostřednictvím nich předává lidem poselství od Boha. Přestože adventisté sedmého dne oficiálně prohlašují Bibli za nejvyšší autoritu ve věcech víry a učení, Ellen White přiznávají zvláštní prorockou autoritu a její knihy dodnes významně ovlivňují adventistickou teologii, výklad Bible i praktický život křesťanů. Její texty se používají k obhajobě specifických adventistických nauk, například o sobotě, vyšetřujícím soudu, posledních událostech nebo zdravotní reformě.
Každá falešná církev či náboženské hnutí má své vlastní spisy, výklady a autority, jejichž prostřednictvím vysvětluje Bibli a obhajuje své učení. Adventisté se opírají o spisy Ellen White, Římsko-katolická církev o katechismus, Hnutí Víry o vlastní křesťanskou literaturu a učení svých (falešných) kazatelů. Společným nebezpečím je povyšování lidských výkladů a autorit nad Boží slovo.
Doporučený článek k prostudování: Adventismus a římský katolicismus: Stejný duchovní problém
Přebírání cizích textů
Ellen White při psaní svých knih přebírala myšlenky, pasáže i celé formulace ze starších náboženských a historických publikací jiných autorů. Týká se to například knihy Velký spor věků. Podobné výhrady se objevují také v souvislosti s americkým kazatelem Hnutí Víry Kennethem Haginem, který čelil doloženým obviněním z plagiátorství. Přestože White své spisy spojovala s Boží inspirací a prorockými viděními, jejich obsah zčásti vycházel z již existujících literárních zdrojů. To vyvolává otázku, nakolik šlo skutečně o nadpřirozená zjevení a nakolik o vlastní zpracování cizích textů.
Andělský průvodce
Ellen White opakovaně tvrdila, že ji při viděních doprovází nadpřirozená bytost, kterou označovala jako svého průvodce či doprovázejícího anděla. Podle její svědectví jí tento anděl vysvětloval duchovní svět, předával poselství a ukazoval události minulosti i budoucnosti. Nešlo tedy pouze o jednorázový zážitek, ale o údajnou dlouhodobou komunikaci s andělskou bytostí.
Bible však před podobnými tvrzeními výslovně varuje:
„Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!“
Bible 21, Galatským 1,8
Ani údajné poselství anděla proto není automatickým důkazem Božího původu. Rozhodující je jeho soulad s evangeliem Ježíše Krista!
Sobota, Boží pečeť a poslední události
Ellen White přikládala mimořádný význam zachovávání soboty, tedy sedmého dne týdne, a spojovala ji s posledními událostmi před druhým příchodem Ježíše Krista. Toto učení opírala nejen o svůj výklad Bible, ale také o údajná nadpřirozená vidění a poselství od andělů, kteří jí měli odhalovat budoucí události. Ve svých spisech, zejména v knize Velký spor věků, učila, že sobota představuje Boží pečeť, zatímco nedělní zachovávání má být v závěru dějin prosazováno jako znamení odporu vůči Božímu zákonu. Podle jejího výkladu má dojít k celosvětovému konfliktu kolem otázky dne odpočinku a lidé budou postaveni před rozhodnutí, zda zůstanou věrní Božím přikázáním, nebo přijmou znamení šelmy v podobě uctívání neděle. Tím získala sobota v adventistickém učení mimořádné postavení a její zachovávání se stalo jedním z hlavních znaků pravého Božího lidu.
Strava a zdravotní pravidla
Ellen White přikládala velký význam stravování, zdravému životnímu stylu a péči o tělo. Některá svá doporučení spojovala s nadpřirozenými zjeveními a tvrdila, že jí Bůh prostřednictvím vidění ukázal zásady zdravotní reformy. V roce 1848 například spojovala upozornění na škodlivost čaje, kávy a tabáku s poučením od anděla. V roce 1863 pak měla další významné vidění týkající se zdraví a stravování. Prosazovala vegetariánství, odmítání některých potravin, vyhýbání se silnému koření, pepři a hořčici, abstinenci od alkoholu a kávy a důraz na střídmost. Její názory se staly jedním ze základů adventistického zdravotního učení. Někteří adventisté proto považují vegetariánskou stravu a vyhýbání se určitým potravinám za součást křesťanského života a duchovní kázně.
Doporučené články k prostudování: Adventistická strava a zdravý životní styl: Co říká Bible?, Může křesťan pít alkohol? Je pití alkoholu hřích?
Vidění bez dýchání
Adventistická literatura popisuje mimořádné tělesné projevy, které měly doprovázet vidění Ellen White. Podle dobových svědectví měla během některých vidění přestávat dýchat, přestože měla otevřené oči a někdy dokonce hlasitě mluvila. Takové projevy vyvolávají vážné otázky o jejich skutečném duchovním původu.
Zvláštní pozornost se věnuje události z 26. června 1854 v Rochesteru v New Yorku. Podle adventistického vyprávění se dva lékaři pokoušeli ověřit, zda Ellen White během vidění skutečně dýchá. K jejím ústům měla být přiložena zapálená svíčka, jejíž plamen údajně nekolísal ani při jejím hlasitém mluvení. Po skončení vidění měl následovat hluboký nádech a postupný návrat k normálnímu dýchání.
Je namístě položit otázku, zda takové projevy skutečně pocházely od Boha, nebo zda o součinnost s démony. Bible totiž neoznačuje ztrátu kontroly nad tělem, neobvyklé stavy ani údajná nadpřirozená znamení za důkaz působení Ducha. Naopak mezi ovocem Ducha uvádí také sebeovládání (Galatským 5,22–23). Křesťan proto nesmí automaticky připisovat Bohu každý neobvyklý duchovní zážitek. Všechno musí zkoumat podle Božího slova!
První vidění
Ellen White měla své první známé vidění v prosinci 1844, krátce po velkém zklamání stoupenců Williama Millera (1782–1849), amerického baptistického kazatele a zakladatele milleritského adventního hnutí, známého jako millerité. Miller na základě vlastního výkladu biblických proroctví, zejména knihy Daniel, předpovídal druhý příchod Ježíše Krista v období let 1843–1844. Jeho kázání získala značný ohlas a tisíce lidí začaly očekávat bezprostřední Kristův návrat. Po nenaplnění původního očekávání bylo datum znovu upřesněno. Významnou roli sehrál Samuel S. Snow, který stanovil 22. říjen 1844 jako den Kristova příchodu. Ani tentokrát se však očekávání nenaplnilo.
V raném adventistickém hnutí se následně rozšířilo učení označované jako „zavřené dveře“. Jeho původní podoba vycházela z přesvědčení, že po roce 1844 skončila možnost záchrany pro lidi, kteří nepřijali adventistické poselství. Ellen White tento názor sama zastávala a později ho odmítla. Právě zde vyvstává zásadní problém: jak může být člověk považován za Boží prorokyni, jestliže zastával tak závažný omyl týkající se samotné možnosti lidského spasení? Její údajná vidění měla přitom pomoci upevnit víru zklamaných adventistů a dát jejich nenaplněnému očekávání nový výklad.
Zkoumejte každé proroctví
Bible poskytuje jasná kritéria pro rozpoznávání pravých a falešných proroků. Nestačí, aby člověk tvrdil, že měl vidění, hovořil s andělem nebo obdržel zvláštní zjevení. Jeho poselství musí obstát před Božím slovem!
„Milovaní, nevěřte každému duchu, nýbrž duchy ověřujte, zda jsou z Boha, protože do světa vyšlo mnoho nepravých proroků.“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Jan 4,1
Bible nad člověkem
Křesťan nutně nepotřebuje dalšího prostředníka, který by mu přinášel nové závazné nauky vedle Božího slova. Ježíš Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi (1. Timoteus 2,5). Žádný kazatel, prorok ani údajný andělský posel nesmí zaujmout místo, které náleží Kristu.
Zvlášť závažné je, pokud se člověk začne řídit spisy určité osobnosti natolik, že jejich prostřednictvím vykládá Bibli a obhajuje učení, které by bez této autority nebylo možné z Písma doložit. Je proto nutné zkoumat nejen život Ellen White, ale především její učení, proroctví a jejich soulad s Biblí.
Závěr
Ellen White má v adventistickém hnutí mimořádné postavení. Její spisy zásadně ovlivnily jeho učení a dodnes formují víru milionů lidí. Samotný počet následovníků však nikdy nebyl důkazem pravdivosti nějakého náboženského učení. Bible naopak varuje, že mnozí lidé budou následovat falešné proroky a nechají se svést jejich učením.
„Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení. Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.“
Bible 21, 2. Petr 2,2-3
Na základě zásadních rozporů mezi jejími tvrzeními o prorockém poslání, údajnými nadpřirozenými viděními a učením Bible ji musím jednoznačně označit za falešnou prorokyni. Její údajná andělská poselství považuji za poselství démonického původu a náboženské hnutí, které na její prorocké autoritě staví své učení, za nebezpečný kult. Její nauky o mimořádném významu soboty, zdravotní reformě, stravovacích pravidlech a dalších specifických adventistických požadavcích jsou nebiblické a v rozporu s evangeliem Ježíše Krista. Žádná lidská autorita, žádné údajné zjevení ani žádná církevní organizace nesmí stát nad Božím slovem!
„Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.“
ČEP, Matouš 24,24
Zkoumejte všechno, odmítejte falešné učení a držte se Krista. Ne Ellen White, ne adventistických tradic, ne lidských výkladů, ale Božího slova! Pravý křesťan následuje Ježíše Krista, nikoli člověka, který si nárokuje zvláštní prorockou autoritu.
Amen.