Otázka, zda může křesťan kouřit cigarety, patří mezi témata, která mezi věřícími vyvolávají různé názory. Někteří křesťané považují kouření za pouhou osobní záležitost, která údajně nijak nesouvisí s jejich vztahem k Bohu ani s hříchem. Jiní jsou přesvědčeni, že člověk, který skutečně následuje Ježíše Krista, by neměl kouřit, a pokud této závislosti podlehl, měl by se jí zbavit. Jak se na tuto otázku dívá Bible? Je kouření hříchem? Může člověk, který vědomě poškozuje své tělo a podléhá nikotinové závislosti, upřímně tvrdit, že žije podle Boží vůle?
Odkud pochází tabák, kouření?
Tabák pochází z amerického kontinentu, kde jej původní obyvatelé pěstovali a používali dávno před příchodem Evropanů. V některých domorodých kulturách nebylo jeho kouření pouhým společenským zvykem ani prostředkem k dosažení tělesného potěšení. Tabák se používal při náboženských obřadech a rituálech, jeho účinky byly spojovány s navozováním změněných stavů vědomí a jeho kouř se vyfukoval na účastníky obřadů nebo nemocné lidi. Tabák tak měl v některých pohanských náboženských tradicích významnou rituální a duchovní úlohu.
Zapálený tabák se v různých oblastech Ameriky používal například:
- při náboženských a obřadních shromážděních,
- při obětování a rituálních úkonech,
- v některých šamanských praktikách,
- při tradičních léčebných obřadech,
- při vykuřování posvátných míst a předmětů,
- při rituálech spojených s přivoláváním duchů,
- při představách o komunikaci s duchovním světem,
- při obřadech spojených s narozením a úmrtím,
- při iniciačních a přechodových rituálech,
- při věštění a hledání duchovního vedení,
- při rituálech očisty a ochrany před zlými duchovními silami,
- jako obětina nebo dar božstvu,
- při obřadech spojených s uctíváním božstev,
- při navozování změněných stavů vědomí,
- při rituálech spojených s duchovním léčením,
- při vyjednávání s duchovními silami a předky,
- při slavnostech a dalších tradičních náboženských obřadech.
A nejde pouze o dávnou minulost ani o záležitost omezenou na americký kontinent. Podobné náboženské a rituální praktiky se vyskytují i v současnosti, a to v různých částech světa včetně České republiky. Používání tabáku, kouře a vykuřování při pohanských, šamanských a okultních obřadech tedy není pouze historickou záležitostí, ale součástí některých současných duchovních praktik.
Vidíme tedy, že tabák a kouření mohou mít také duchovní pozadí. Křesťan by neměl před podobnými skutečnostmi zavírat oči, zlehčovat je ani si namlouvat, že se ho netýkají. Následování Krista vyžaduje rozlišování, odmítání závadných praktik a ochotu opustit všechno, co odporuje Boží vůli.
„Milovaní, nevěřte každému duchu, nýbrž duchy ověřujte, zda jsou z Boha,“
Pavlíkův studijní překlad, 1. Jan 4,1
Kouření není neškodným zvykem
Tabákový kouř obsahuje řadu toxických a rakovinotvorných látek, poškozuje organismus a výrazně zvyšuje riziko závažných onemocnění. Nikotin navíc vytváří silnou závislost, která člověka postupně připravuje o svobodu rozhodování. Je proto namístě položit si zásadní otázku: Oslavuji Boha tím, že vědomě vdechuji jedovaté látky, ničím své tělo a dobrovolně se poddávám závislosti?
Bible před otroctvím závislosti důrazně varuje:
„Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy – čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí!“
Bible 21, 2. Petr 2,18-19
Křesťan nemá být otrokem žádné látky, návyku ani tělesné touhy, která ovládá jeho život. Pokud se cigareta stala jeho modlou, které nedokáže odolat a které podřizuje své rozhodování, je nejvyšší čas činit pokání! Nemůže se donekonečna ohánět svobodou v Kristu, zatímco se klaní své vlastní závislosti, slouží jí a odmítá se jí vzdát. Nelze sloužit Kristu a současně otročit své modle!
Pavel tato slova nepíše nevěřícím, ale křesťanům v Galacii, a přeneseně také křesťanům každé další generace:
„Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, závidění, opilství, obžerství a další podobné věci.Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.“
Bible 21, Galatským 5,19–21
Zde vidíme, jak vážně Bůh pohlíží na modlářství, kterého se může dopouštět i člověk hlásící se ke Kristu! Modlářství není jen uctívání pohanských soch, obrazů nebo falešných božstev. Modlou se může stát cokoli, co člověk staví na první místo místo Boha a čemu dovolí ovládat svůj život. Jestliže někdo nedokáže vydržet bez cigarety, neustále se k ní vrací, podřizuje jí své potřeby a nedokáže se jí vzdát, jde o závislost a modlářství. Nezlehčujte tento problém! Modlářství patří mezi skutky těla, před kterými Boží slovo velmi důrazně varuje.
Chápu, že závislost na nikotinu může být velmi silná a její překonání nemusí být jednoduché. To však není důvod k obhajování kouření ani k tomu, aby se člověk se svým otroctvím smířil. Křesťan nemá svou závislost omlouvat, zlehčovat ani hledat způsoby, jak v ní pohodlně pokračovat. Má proti ní bojovat, usilovat o její překonání a hledat pomoc u Boha, pokud ji sám nedokáže zvládnout.
Svoboda v Kristu neznamená právo dělat všechno
Někteří křesťané se snaží kouření obhajovat argumentem, že Bible nikde výslovně nezakazuje cigarety. Skutečnost, že něco není v Písmu jmenovitě zakázáno, rozhodně neznamená, že je to správné, prospěšné nebo slučitelné s křesťanským životem. Stejným způsobem bychom mohli omlouvat celou řadu dalších jednání, která jsou v rozporu s Božími zásadami. Ani potrat není v Bibli výslovně pojmenován jako samostatný zákaz, přesto z biblických principů o hodnotě lidského života jasně vyplývá, že úmyslné usmrcení nevinného člověka je pro Boha nepřijatelné.
Apoštol Pavel píše:
„Ať tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“
ČSP, Korintským 10,31
Tato slova se nevztahují pouze na modlitbu, návštěvu shromáždění nebo čtení Bible. Týkají se celého křesťanského života, každodenního rozhodování a jednání. Křesťan nemůže jednu část svého života odevzdávat Bohu a druhou si vyhradit pro vlastní sobecké touhy a závislosti.
Křesťanství není hledáním skulinek v Bibli, které by člověku umožnily dělat všechno, co se mu zachce. Není to ani soutěž v hledání toho, co ještě není výslovně zakázáno. Je to následování Ježíše Krista, podřizování vlastního života Boží vůli a ochota opouštět všechno, co je s ní v rozporu.
„Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem, takže zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli.“
Bible 21, 1. Petr 4,1
Přestaňte proto překrucovat biblickou svobodu na povolení k nezodpovědnému jednání. Nejde o to, kolik věcí nám Bible výslovně zakazuje, ale zda skutečně toužíme žít tak, abychom svým jednáním oslavovali Boha. Kdo neustále hledá výmluvy, proč si může ponechat své škodlivé návyky, nehledá Boží vůli, ale způsob, jak si prosadit vlastní.
Rozdíl mezi obhajováním hříchu a bojem se závislostí
Je zásadní rozdíl mezi křesťanem, který kouří, svou závislost si užívá a hledá výmluvy, proč na tom nic neměnit, a člověkem, který si uvědomuje, že kouření není správné, považuje ho za hřích, upřímně ho odmítá a bojuje s vlastní závislostí. Jedno je vědomé obhajování a omlouvání vlastního hříšného jednání, druhé je zápas se slabostí a touha změnit svůj život podle Boží vůle. Nejde o to, zda člověk nikdy neklopýtne, ale zda svůj hřích obhajuje, nebo proti němu bojuje.
Závěr
Přestaňte si nalhávat, že kouření je pouhá osobní záležitost, kterou Bůh nepovažuje za hřích. Kouření je hřích a každý, kdo ho omlouvá, obhajuje nebo přesvědčuje druhé, že na něm není nic špatného, se podílí na šíření tohoto hříchu.
„Běda, ti, již říkají zlému dobré a dobrému zlé, pokládající tmu za světlo a světlo za tmu, pokládající hořké za sladké a sladké za hořké!“
Pavlíkův studijní překlad, Izaiáš 5,20
Následování Krista neznamená, že si můžeme ponechat všechno, na co jsme byli zvyklí, a každou svou slabost omlouvat tím, že ji Bible výslovně nejmenuje. Není pochyb o tom, že kouření poškozuje zdraví a zotročuje člověka. Přestaňte proto hledat výmluvy, kterými svou závislost a modlářství omlouváte, a začněte proti ní skutečně bojovat. Čiňte pokání, přestaňte svůj hřích obhajovat a opusťte ho!
Je také důležité si uvědomit, že tabák, kouření odkazuje na okultní praktiky. Tabák byl v mnoha původních indiánských kulturách součástí pohanských, šamanských a náboženských rituálů spojených s duchovním světem, tedy ve skutečnosti s démonickými silami. A nejde pouze o dávnou minulost – podobné praktiky přetrvávají dodnes! Křesťan by proto neměl zavírat oči před duchovním pozadím těchto praktik, zlehčovat je ani se jimi inspirovat.
Nezaměňujte Boží milost za povolení setrvávat v tom, co je špatné! Boží milost není omluvenkou pro vědomé setrvávání v hříchu ani záminkou k tomu, abyste odmítali změnu. Kristus nás nepovolal k tomu, abychom své závislosti obhajovali, hledali pro ně biblické výmluvy a přizpůsobovali Boží slovo vlastním žádostem. Povolal nás k pravdě, poslušnosti a skutečné svobodě.
Položte si proto upřímnou otázku: Chci skutečně žít podle Boží vůle, nebo si jen hledám biblické výmluvy, abych nemusel opustit to, čeho se nechci vzdát? Nestačí se označovat za křesťana, chodit do církve a mluvit o Kristu, a přitom odmítat opustit svůj hříšný způsob života. Přestaňte omlouvat své závislosti a hledat důvody, proč v nich pokračovat. Čiňte pokání, opusťte hřích a jednejte právě teď!
Amen.